Kázání 9. července 2023

Čtení: Př 21,1-2.30-31 Základ kázání: Gn 12,10-20

Milé sestry, milí bratři, Boží vyvolení neznamená, že už bude mít člověk před sebou vždycky umetenou cestičku a rovný chodníček, že už nepocítí bolest nebo strach a nikdy nebude trpět žádnou nouzí. Abram pobýval v zemi, kterou mu ukázal Hospodin. Jenže na tu zemi těžce dolehl hlad. Boží vyvolený měl projít zkouškou víry. V různých zkouškách nejde ani tak o to, že by si Pán Bůh potřeboval prověřit sílu a vytrvalost naší víry. My sami se v takových těžkých situacích můžeme mnohé dozvědět – o sobě, o lidech kolem nás i Bohu, který si nás povolal. Můžeme se naučit něco, co se jinak, jednodušeji získat nedá.
Abram opustil svůj původní domov a zázemí. Poslechl Hospodina a vydal se na cestu. Dostal krásné zaslíbení. A teď tohle! „Jsem skutečně v té správné zemi?“ ptal se možná Boží vyvolený. „Dokáže se o mě Pán Bůh postarat? A je vůbec Hospodin ještě stále se mnou?“ Minule jsme četli, že si Abram vzal s sebou na cestu i nějaký majetek, nevyrazil úplně „nalehko“. Ale nyní to, co měl s sebou, už nestačilo. Co bude dál?
Abram se rozhodl. Znovu se vydá na cestu! Sestoupí do Egypta. Zase do ciziny! V cizí zemi ale čekají různá překvapení; i když se třeba vydáme jen na dovolenou. Může před námi být spousta zážitků: spatříme přírodní i architektonické skvosty, okusíme jídla a nápoje báječných chutí. Ale můžeme taky dostat pokutu za něco, o čem jsme netušili, že je to zakázané, protože se to tady u nás neřeší. Někteří se ale vydávají na cestu, protože nemají moc na vybranou. Utíkají právě před tím hladem a nouzí a nedostatkem životních perspektiv. A mnozí prchají před válkou, před násilím a zlobou lidí, kterým nic neudělali.
Abram byl ohrožen hladem. A tak se rozhodl odejít, sestoupit do Egypta. Už sám fakt, že se do Egypta „sestupuje“, věští nebezpečí, protože podobně se v Bibli „sestupuje“ do podsvětí. Egypt sice slibuje nasycení a vysokou životní úroveň. Ale pro ty, kdo doufají v Hospodina, se snadno stane vězením a smrtící pastí. Rizika prosperity nemusejí být někdy menší než nebezpečí, které s sebou nese bída. Sestoupit do Egypta, přijmout jeho životní styl se zdá snadné. Ale dostat se odtamtud – na to už člověk sám nestačí! Abram se tentokrát rozhodl sám, do Egypta ho neposlal Hospodin. V tomhle okamžiku Abram jednal na vlastní pěst. A my máme pozorně sledovat, co s sebou takové rozhodnutí nese. I my všichni se někdy musíme rozhodovat v situaci tísně a krize. A ne všechna naše rozhodnutí jsou správná. Některá mohou přivést do ještě větších potíží.
Ještě než dorazil do Egypta, dolehl na Abrama jiný strach. Až dosud se obával hladu, teď se začal bát o život. Jeho manželka Sáraj byla „žena krásného vzhledu.“ Asi se tím nemíní jen to, že jí to prostě slušelo. Na jejím půvabu muselo být něco výjimečného, čeho si lidé všimli. Abram nepochyboval, že si jeho ženy všimnou i Egypťané. A z toho koukaly problémy. Protože v Egyptě Hospodina neznají, tam platí jiná pravidla. Když se jim Sáraj zalíbí, tak si ji prostě vezmou a s jejím manželem se přitom párat nebudou! Tak Abram vymyslel malou lest. Prosí svou manželku: „Řekni jim, že jsi moje sestra, aby mi kvůli tobě bylo dobře a zůstal jsem naživu.“
Vydávat manželku za svou sestru? Zvláštní nápad. Co se tím vlastně vyřeší? Někteří vykladači tady Abrama hájí a přinášejí argumenty na jeho obranu: Sáraj byla skutečně Abramovou nevlastní sestrou. Navíc mohl Abram myslet na duchovní sourozenectví. Pokud nejednal správně, jak to, že za to nebyl Hospodinem pokárán? Na jeho adresu nepadne z Boží strany jediná výtka, trestán je pouze farao!
Jsou to snahy pochopitelné, ale myslím, že tradiční výklady jsou v tomhle případě přiměřenější. Abram dostal strach o vlastní život, a možná přitom trochu zapomněl, že Sáraj je přece spolu s ním nositelkou zaslíbení. Abram sice v Egyptě skutečně našel záchranu před hladem a začalo se mu tam dařit dobře, díky své manželce dosáhl nebývalé prosperity. Jenže přitom přišel o něco mnohem cennějšího! A to se člověku, když se soustředí především na vlastní zajištění, může stát!
Máme tu před sebou jeden z biblických příkladů toho, jakou paseku může nadělat strach, jak dokáže zamotat hlavu věřícím i nevěřícím. Jiný takový příklad: když se o mnoho let později začnou Izraelci v Egyptě rozrůstat v početný národ a spatří to nový egyptský král, začne se jich bát. Děsí se toho, že je jich moc a že by se v případě napadení Egypta mohli přidat k nepřátelům. Oni sice v tu chvíli žádní nepřátelé na Egypt neútočí a Izraelci nezavdali žádný důvod k pochybnostem o své loajalitě. Ale faraon pod tíhou svého strachu začne jednat a zahájí genocidu!
Abram již předem očekával od Egypťanů jen to nejhorší. A přicházet někam s takovým předsudkem, to není asi úplně nejlepší. Egypťané si Abramovy manželky skutečně všimli. Ale nikdo se jí ani nedotkl. Pouze ji vychválili svému božskému panovníkovi. A ten ji dal odvést do svého harému. Zřejmě se pak snažil Abramovi za jeho půvabnou „sestru“ náležitě revanšovat.
A tak měl Abram v Egyptě všechno, co potřeboval k životu. Ale ztratil svou ženu. Nositelé Božího zaslíbení se ocitli v pasti. A v tu chvíli zasáhl sám Hospodin. Ukázal, že má ve svých rukou i srdce králů, že i ti, kteří si rádi hrají na bohy, proti němu a jeho vyvoleným nic nezmohou.
A to je, milí přátelé, dobrá zpráva našeho příběhu, to je evangelium: I když podlehneme strachu a selžeme a naděláme spoustu hloupostí a zmatků, i když si navaříme kaši tak horkou, že nedokážeme ani olíznout lžíci, i ve chvíli, kdy se v tom budeme beznadějně plácat, smíme pořád počítat s tím, že Hospodin s námi počítá! Smíme doufat v Boží zastání!
Nedočteme se, jak se asi cítil Abram, když se jeho milovaná manželka stala součástí faraonova harému. Dozvíme se jen, že do toho, co Hospodinův povolaný tak úplně nezvládl, zasáhl rázně sám Bůh. Pokus pomoci si vlastní chytrostí a lstí selhal. Ale Hospodin ukázal, že ani ta „svépomoc“, kterou si Abram jen přidělal trápení, nemůže ohrozit naplnění zaslíbení!
Farao pochopil, co se děje. A zareagoval dotčeně a pohoršeně, ale správně. Vrátil Abramovi jeho manželku. A pak je vyhostil. Zřejmě na egyptského krále dolehla velká bázeň a nechtěl riskovat další problémy. Proto se Abrama a jeho ženy hleděl co nejrychleji zbavit. Abram a Sáraj mohli jako první zakusit exodus, vysvobození z egyptské pasti.
Náš Bože, děkujeme za povzbuzení Tvou věrností a slitováním. Kéž se na ně dovedeme spolehnout i ve zkouškách a pokušeních. Amen.