Sbírka kázání

Text: Jk 1,19-27 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, aby hned na začátku nedošlo k mýlce: obrat „být rychlý k naslouchání“ bychom také mohli pochopit, jako by stačilo poslouchat jen napůl ucha. Ale Jakub nás naopak povzbuzuje k pozornému, soustředěnému i vytrvalému naslouchání. A to už nás napadne, že asi nemyslí jen na přísun nejčerstvějších novinek z domova i ze světa, abychom měli patřičný přehled; i když takový přehled je jistě užitečný.

Text: 1 S 16,1-13 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, je to vlastně zvláštní: Saul jako král opakovaně selže, ale trápí se tím Samuel! Na starého soudce a proroka jako by tady lehla deprese. Možná ho tížil i pocit vlastního selhání; přece jen Saula pomazal, zvěstoval mu Boží vůli, byl, dalo by se říci, jeho mentorem. A co to udělá s Izraelem, když se jeho král nedokáže řídit Božím slovem? Situace, kdy se věci zaseknou, a nikdo pořádně neví, co bude dál. Čas rozčarování, tísně a smutku, který tentokrát nemá na svědomí amónský Had ani Pelištějci, ale sám izraelský král!

Text: 1 S 11,1-15 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, co se nám vybaví při vyslovení Saulova jména? První král Izraele, který byl pro svoji neposlušnost jako král Hospodinem odmítnut, a potom dlouho a urputně pronásledoval Davida, nového Božího pomazaného. Skončil nedobře. Proto jsem pro dnešek zvolil příběh, který Saula ukazuje v jiném, lepším světle. Biblické postavy nejsou černobílé. Saul nebyl vždycky jen padouch, měl i své světlé chvíle.

Text: Ž 127 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, v prvních dvou verších žalmu nad různými lidskými činnostmi třikrát zazní „nadarmo“ nebo „zbytečně“. A nejsou to vůbec věci podružné: nejdříve budování domu. Vlastní bydlení je snem mnoha lidí, zvláště mladých rodin; rozhodnutí vzít si hypotéku a pustit se do stavby domu je jeden ze závažných kroků, který ovlivní život rodiny na dlouhá léta. Co se týče ochrany města, ani nejmocnější hradby, nejdůmyslnější obrana a bdělé hlídky nezabránily pádu zdánlivě nedobytných pevností. Smutnou zkušeností pádu prošel i Jeruzalém.

Text: L 19,11-27 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, obsazení některých rolí v tomhle podobenství se zdá celkem jasné: za urozeným mužem, který odejde do daleké země, aby získal království, se těžko může skrývat někdo jiný než Ježíš. A pak jsou tu role služebníků; ty se nepochybně nabízejí nám. Je tu ještě pánova družina, a také občané, kteří jsou charakterizováni pouze tím, že budoucího krále nenávidí a za žádnou cenu si nepřejí, aby nad nimi panoval.

Text: Zj 5,1-14 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, čtvrtá kapitola Zjevení líčila průběh nebeské bohoslužby. Na začátku páté kapitoly se pozornost soustředí na knihu. Vzhledem k tomu, že je „popsaná zvnitřku i zezadu“, máme si zřejmě představit srolovaný svitek, jaký byl ještě v Janově době běžně užíván. Jestliže je popsán do posledního místečka, znamená to, že jeho obsah je uzavřen, není kam pokračovat. A sedm pečetí zajišťuje, aby se k němu nedostal nikdo nepovolaný.

Text: Ef 2,19-22 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, i v tomto oddílku se objevuje motiv odcizení a vzdálenosti – od Boha, a proto také od lidí. Něco podobného už ve druhé kapitole Listu Efezským zaznělo: „Ale v Kristu Ježíši jste se nyní vy, kdysi vzdálení, stali blízkými pro Kristovu prolitou krev.“ Starozákoník profesor Heller mluvil o Hospodinu jako o Bohu sestupujícím. Ale dalo by se také říci, že Hospodin je Bůh, který překonává vzdálenosti, a to pro člověka nepřekonatelné.

Text: Zj 4,1-11 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, celá čtvrtá kapitola Janova Zjevení je tak naplněna obrazy a vizuálními i zvukovými efekty, až z toho jde člověku hlava kolem. Jak by taky ne, když se tu otevírají dveře do nebe! V předchozích dvou kapitolách jsme četli dopisy do sedmi církevních sborů, slyšeli jsme o jejich horlivém úsilí i veliké únavě, o jejich skrytém bohatství i vnější chudobě, o starostech, útrapách a krizích. Po zastávce a přehlédnutí toho, co se děje na zemi, se nyní vracíme k úvodní vizi.

Text: Zj 2,18-29 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, křesťanské společenství v Thyatirech trpělo hlavně vnitřními problémy, a to velice vážnými. Proto mu Jan vyřizuje vzkaz od Božího Syna, jenž má „oči jako planoucí oheň a nohy jako zářivý kov.“ Tyhle oči všechno prohlédnou – každou lest a lež, odhalí pravdu, i když se člověk snaží pravý stav věcí důmyslně zahalit závojem mlžení a vznešených, třeba i zbožně znějících frází. Kristus vidí přímo do srdce člověka.

Text: Zj 2,8-11 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, situace sboru ve Smyrně je charakterizována stručně: soužení a chudoba. Společenství se ocitlo ve vážných problémech, v nebezpečí, snad na pokraji zániku. Proto má vzít na vědomí, že k němu promlouvá Ten první i poslední, který umřel a ožil. Ježíš Kristus může nabídnout skutečnou oporu a pomoc, protože je živý! Byl sice rukou hříšníků zajat a přibit na kříž a zemřel. Bůh ho však vzkřísil a Ježíš žije na věky věků. Už ne pouze jako ponížený, tichý Beránek, ale jako Pán a Král. Jeho nový život se nenese jen ve znamení nekonečné nebeské blaženosti. Jako tady na zemi, tak i ve své nebeské slávě je Kristus živ pro nás, pro naše dobro!