Kázání 22. listopadu 2020

Čtení: L 11,37-54 Základ kázání: L 11,42

Milé sestry, milí bratři, na dvě poslední neděle církevního roku zvolila stará církev evangelijní podobenství o posledním soudu a o deseti družičkách. Zdá se mi, že je jim náš dnešní oddíl z Lukáše v lecčems blízký. Také naléhavě připomíná osobní odpovědnost každého za vlastní život víry, zodpovědnost vůči Bohu a bližním. Staví před oči rizika, která i ty nejzbožnější oči mohou přehlédnout. Ačkoliv tu tolikrát zazní „běda“, není to slovo definitivního odsouzení, ale vážné varování. Ježíš s farizeji a zákoníky nepřestal počítat, nestranil se jich; naopak, klidně s nimi i stoloval – naše dnešní perikopa je toho důkazem. Nazaretský ze své blízkosti zásadně nikoho nevylučoval, neškatulkoval si lidi na přátele a příznivce, a pak na ty další, se kterými vůbec nemá smysl se bavit.
Ježíš dokončil kázání k zástupům, a pak ho jeden zbožný farizeus pozval k jídlu. Nebylo by na místě předpokládat předem nějaké nekalé postranní úmysly hostitele, není tu o nich zmínka. Farizeus mohl docela klidně patřit k Ježíšovým příznivcům. Ovšem návštěva začala malým trapasem: Ježíš se před jídlem neomyl. A jeho hostitel to viděl a užasl nad tím. Snad to nijak nekomentoval, ale Ježíšovi určitě stačil jeho pohled. Však to znáte: zvednuté obočí a lehké zavrtění hlavou: No to snad není možné, to bych vážně nečekal! Nutno podotknout, že se tu neřeší dodržování pravidel osobní hygieny. Šlo o rituální očištění před jídlem, o předpisy, na které právě ti nejzbožnější pečlivě dbali, aby se zbavili každého smítka pohanské nečistoty, které by na nich mohlo venku ulpět. Na to by se dalo zcela prostě říct: Člověče, když už někoho pozveš k sobě domů, tak ho laskavě nelustruj!
Ježíš taky na ten zbožný úžas odpověděl. Až nečekaně ostře. Jako by už měl trochu dost všech těch kradmých pohoršených pohledů a nesmyslných požadavků, které se úplně míjejí s podstatou věci. Ale jedno nepřehlédněme: řekl jim to v soukromí, nevystavil je posměchu davu. Dal jim šanci, aby si to všechno v klidu srovnali v hlavě. Ovšem mluví tu s plnou autoritou Pána, před jehož pronikavým zrakem se nic neschová.
„Vy pošetilci! Snažíte se pečlivě smýt všechnu špínu z rukou, drhnete číše a mísy, aby se leskly čistotou, ale uniká vám, že je vaše nitro ušmudlané lakotou a všelijakými špatnostmi! Copak nechápete, že Stvořitel všeho nehledí pouze na povrch, ale taky dovnitř, že mu patříte celí, ne pouze ten nablýskaný povrch, ale i vaše srdce? Kdybyste místo pucování a leštění raději rozdali hladovým chudákům, co v tom svém nádobí ukrýváte, udělali byste mnohem líp!“
Představa, jak někdo odděluje desetinu úrody z máty a dalších bylinek, je maličko bizarní, přinejmenším to zavání přehnaným puntičkářstvím. Ale Ježíš ani nekritizuje tuhle pedantskou důslednost. Varuje, že pro úsilí o vnějškovou dokonalost a soustředěni na detaily uniká jeho zbožným soukmenovcům to základní – spravedlnost, láska a milosrdenství, které žádá Bůh. Farizeové „cedí komára, ale klidně spolknou velblouda“. Pro samé soustředění na dokonalé naplnění všech Božích přikázání jim úplně unikl jejich pravý smysl, kterým je a vždycky byla právě láska a spravedlnost. Ano, je to absurdní – leštit hrnce a mísy a přitom přehlédnout chudáka, kterému by jen trocha z těch hrnců pomohla přežít další den. Je absurdní pyšnit se tím, co všechno dávám Pánu Bohu, a přitom se nerozdělit s nuznými a ubohými. Právě v Lukášově evangeliu najdeme také podobenství o boháči a Lazarovi (16,19-31) i jiná slova naléhavě připomínající chudé našeho světa (viz např. 14,21 nebo 18,22).
Od soustředění na dokonalou náboženskou fasádu pak už není daleko k samolibosti a ješitnosti, která vyhledává druhé lidi proto, aby se dychtivě ukájela jejich obdivem, uctivými pozdravy a poctami. Třetí běda celé napomenutí završuje. Styk s mrtvými kulticky znečisťoval. Přirovnání k zapomenutým, neoznačeným hrobům napovídá, že farizeové, kteří tolik usilovali o svou čistotu podle Zákona, nejenže čistoty nedosáhli, ale dokonce mohou svou nečistotou nakazit druhé. Představují pro své okolí nebezpečí právě proto, že mají vliv a úctu a respekt svých souvěrců.
Po tomhle „běda“ to už nevydržel jeden ze spolustolujících zákoníků a ozval se; Ježíšova kritika se ho zřejmě hluboce dotkla. Ale Ježíše neumlčel. Další tři běda se týkají zákoníků, tedy teologů, vykladačů Písma. Takže, milý faráři, před čím tě tu Ježíš varuje? Běda ti, jestli budeš druhým kázat vodu a sám pít víno s přívlastkem, Běda, budeš-li druhým nakládat břemena, která je potáhnout k zemi, a sám se ze všeho bravurně vyvlékneš. Běda ti, budeš-li výklad Písem svévolně přizpůsobovat svým (be)zbožným představám, místo svědectví Pravdě od Pravdy odvádět, mlžit a klamat, jen abys získal prospěch a zůstal hezký v lidských očích!
Zaráží tolik ostrých slov na adresu „tohoto pokolení“, tedy Ježíšových současníků. Ale ta napomenutí je měla probudit – vždyť stanuli tváří v tvář rozhodující Boží nabídce spásy, ocitli se tváří v tvář Božímu Synu, plnému milosti a pravdy! Žádné jiné, větší, přesvědčivější znamení Boží lásky už Izraeli ani celému lidstvu dáno nebude! Nepomůže žádné budování pomníků a památníků, pokud se člověk celým srdcem neobrátí k Tomu, který přináší Boží odpuštění a smíření!
Jak se ale všichni ti upřímně a horlivě zbožní vlastně dostali na scestí? Kde byl zakopaný pes a kámen úrazu? V čem spočívá riziko neporozumění i pro dnešní církev? Ježíšovi odpůrci nerozpoznali skutečnou Boží vůli, protože nepochopili, jaký vlastně je jejich (i náš) Bůh. Pán Bůh přece není přísný úředník, který nám v naší osobní složce každý den pečlivě vyplňuje kolonky „má dáti“ a „dal“, aby nám to jednou všechno spočítal. Živý Bůh nemá nic společného s představou jakéhosi vyhořelého policisty, který by jen usilovně slídil po každém sebemenším přestupku a se zadostiučiněním nám udílel pokuty.
Živý Bůh je Pánem, kterému patříme se vším všudy. Není možné ho uplatit žádnými výkony, aby si pak člověk mohl ve skutečnosti vládnout sám. Nečeká od nás obřady a rituály, chce naše srdce! Živý Bůh je láska. A cílem všech jeho přikázání je láska, spravedlnost a milosrdenství. Všechno, co svěřil Izraeli, mělo vždy sloužit dobru a štěstí člověka. Není to tak, že by s Ježíšovým příchodem už na žádných přikázáních nezáleželo; tohle tady Ježíš rozhodně netvrdí. Ale rozhodujícím poznávacím znamením, že jdeme správným směrem, zůstává láska a slitování, ohled na druhé.
Nebezpečí, že se nám to někdy poplete podobně jako těm Ježíšovým protivníkům, není úplně zanedbatelné. Riziko, že se křesťané soustředí na vnější a vedlejší věci víc než na to podstatné, pořád existuje. Cožpak současnost nedá někdy daleko víc na skvělou image a lákavý zevnějšek než na to, co se skrývá pod povrchem? Ale s pomocí Ježíšova evangelia snad dokážeme rozlišit zásadní věci od podružností, Boží vůli od lidských přání a výmyslů, najít a sledovat tu úzkou cestu, která má Boží zaslíbení. Amen.

Modlitba
Hledáme, Pane, Tvou vůli. Ptáme se po Tvém Slovu. Toužíme najít cestu, po níž nás chceš vést, a s Tvou pomocí po ní jít. Ale Ty víš, že se nám to často všechno plete. Tvůj hlas se nám ztrácí v rámusu okolního světa a my kolísáme, váháme, pochybujeme. Děkujeme, že s námi máš trpělivost, že se nad námi slitováváš a prokazuješ nám věrnost a lásku i v těch chvílích, kdy zmatkujeme a propadáme strachu a naše víra slábne a churaví. Děkujeme, že jsi k nám dobrý i tehdy, když jsme na lidi kolem sebe tvrdí a nerudní. Prosíme, uzdrav nás a proměň svým slovem odpuštění. Posiluj nás svým Duchem, abychom neztráceli trpělivost s druhými ani sami se sebou a nad nikým se nevzdávali naděje.
Věrný Bože, prosíme, provázej nás svým slitováním, abychom mohli zvládnout starosti a úkoly, které jsou před námi. Prosíme o Tvé požehnání pro naše společenství, pro církev, pro všechny sbory, v nichž začíná být radost z evangelia potlačována únavou a tíživou ustaraností. Prosíme za sbory, v nichž došlo k vážným konfliktům a hrozí roztržky a rozpad společenství, za všechny rozbité vztahy a zklamaná, zraněná srdce.
Prosíme za vážně nemocné i za jejich blízké, kteří o ně mají strach, za umírající a jejich rodiny, za všechny, kteří se vyrovnávají s bolestnou ztrátou. Prosíme za lidi, kteří se dostali do existenčních problémů, za dlouhodobě nezaměstnané, zadlužené, za ty, kteří zkrachovali, za všechny, kteří se cítí nespravedlivě poškození, odstrčení a zapomenutí. Prosíme za všechny, kteří slouží svým bližním v nemocnicích, domovech, v azylových domech a noclehárnách, na linkách krizové pomoci i jinde, kde je toho zapotřebí. Pane, smiluj se!

Všechny své vyslovené i nevyslovené prosby vkládáme do modlitby, kterou nás naučil Tvůj Syn: Otče náš...

Připomeňme si dnes výročí J. A. Komenského zpěvem písní:

EZ 190, 367, 690, 579

Návrhy dalších písní: Svítá 398, 228

Požehnání
Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu. Amen.

Tags: