Kázání 15. listopadu 2020

Čtení: Ž 119,97-105 Základ kázání: L 11,33-36

Milé sestry, milí bratři, co všechno o člověku prozradí jeho oči? Dnes o tom asi přemýšlím častěji, když se míjíme v převlecích s vizáží bankovních lupičů. Vcházím do obchodu, pozdravím a odpovídají mi někdy ze všeho nejdříve právě ty oči, svítící nad rouškou, to jediné, co je vidět z celého obličeje. Někdy se v nich nejzřetelněji zračí únava, zvýrazněná vráskou uprostřed čela, někdy trocha překvapení, že jsem už zase tady (jak by ne, když jsem zapomněl koupit droždí a hladkou mouku). Ale často se pousmějí, a to je hezký pocit a dobrý začátek dne...
Ježíš mluví o oku jako o lampě, která dává světlo celému tělu. Ten obraz naši představivost přímo vybízí k rozehrání celé škály významů. „Čisté“ oko může připomenout právě umyté a vyleštěné okno, které samozřejmě propouští daleko víc světla než to, které bychom ponechali napospas mouchám, podzimním větrům a plískanicím. Ale řecký výraz lze také přeložit „přímé“ nebo „prosté“. Takové oko nic nepokřivuje a nedeformuje, nezatemňuje realitu, vidí lidi, věci i události pravdivě. Slovo „čisté“ evokuje také pohled, který nezávidí a nedychtí po tom, co patří druhým, oko, které se neužírá touhou, co všechno by ještě mohlo a mělo vlastnit, ale hledí na druhé laskavě a přátelsky a přeje i svým bližním Boží dobrodiní, dopřává jim volný prostor k životu.
Protikladem je pak oko špatné, zlé, které dovnitř žádné světlo nepouští a uvrhne tak celé nitro do temnoty, kde to pak může nebezpečně zahnívat právě tou sžíravou závistí a zlobou. Nestávají se pak takovému pohledu druzí lidé pouhým nástrojem který lze využít pro vlastní záměry, nejsou mu věci jen kořistí, o kterou je třeba se porvat?
Ježíš tady ovšem nechtěl dávat přednášku z očního lékařství, asi ani z psychiatrie. Nejde tu jen o dva úplně rozdílné náhledy na lidi a na svět, ale o dva rozdílné pohledy na Ježíše, jak se s nimi v evangeliu setkáváme. Na jedné straně ti, kteří Boží slovo uslyší a vděčně přijmou a stanou se Ježíšovými učedníky a učednicemi. Na druhé straně protivníci, kteří Ježíše jako Božího Mesiáše odmítají a nehodlají si od něho nechat mluvit do života. A protože si nevědí rady s jeho podivuhodnými skutky, odvažují se je označit za dílo satanovo. Čisté oko v Ježíšovi poznává Bohem vyslaného Zachránce, špatné nevidí a zůstává netečné nebo se s odporem odvrací.
Dělící čára mezi oběma pohledy ovšem nekopíruje hranici mezi Izraelem a pohany, ale rozděluje vyvolený lid, štěpí jednotlivé rodiny. Vůči tomu světlu, které Bůh rozsvítil uprostřed našeho světa, není možné zůstat neutrální. Jistě, člověk může zavřít oči a dělat, že nic nevidí. Pořád se dá tvrdit, že se vůbec nic nezměnilo a ani nezmění. Člověk se může snažit stáhnout do zdánlivě bezpečného příšeří, a pak po večerech nadávat, jak všechno stojí za raz dva tři...
Rozhodně se nedá tvrdit, že by se všechny stíny a temnoty vyhýbaly věřícím, že by křesťan nikdy nepoznal, co je to zklamání a závist nebo hněv. I ti, kteří už světlo spatřili a zaradovali se z něho a otevřeli se jeho uzdravující moci, dál zakoušejí únavu a neúspěchy, dostávají se do střetů, procházejí pokušením. Proto také následuje výzva: „Hleď tedy, ať světlo v tobě není tmou.“
Vida, už je to zase tady – další napomínání! Jako bychom si ho už v téhle kapitole evangelia neužili dost! A tohle je výzva, s níž bychom si bez kontextu dalších Ježíšových slov zcela určitě nevěděli rady. Protože se sice lehko řekne: „Dávej pozor, ať to světlo v tobě není tma,“ ale co si s tím má našinec počít? Vždyť člověk opravdu není kus dřeva! Jak se má ubránit všem těžkostem a tísním své existence, tak aby nezahořkl a všechno v něm nepotemnělo? A navíc: o jakém světle v nás se tu vlastně mluví? Že by v nás přece byla odjakživa skryta jiskra božského světla, která jen potřebuje osvobodit, jak někteří věří? Ale kdepak! Mluví se tu tolik o oku právě proto, aby bylo jasné, že světlo musí přijít zvenčí; my ho sami od sebe v sobě nemáme.
Ale světlo tu je, to je ta rozhodující dobrá zpráva dnešního biblického oddílu. A Pán Bůh je rozhodně nerozzářil proto, aby je pak zase pečlivě skryl před lidskými zraky, stejně jako se lampa nerozsvěcí proto, aby se vzápětí schovala pod kbelík. Bůh ví, že jeho světlo potřebujeme, že bez něho jsme ztracení, jakkoli si nemálo našich současníků připadá osvícených a tváří se jako jediní majitelé a strážci světla. Náš Bůh chce, abychom měli světlo a žili v jeho záři, aby nám bylo aspoň trochu jasné, co pro nás v Kristu učinil a co platí a nepřestane platit, i když to světlo svými selháními a tvrdošíjností často dost úspěšně zatemňujeme.
Žalmista nazval světlem, které osvěcuje stezku života, Boží slovo. V jeho záři můžeme rozpoznávat skvělé Boží dary, spatřit i dobrodiní, která jsme dosud míjeli. Slovo učiní zjevným i to stinné a špatné, ale to nám přijde ku prospěchu, protože teprve pak s tím můžeme také něco udělat. Boží slovo má moc naučit nás moudrosti, osvětlit nám aspoň trochu složitosti naší současnosti, když někdy nevíme, kde je dole a kde nahoře, kdo je padouch a kdo hrdina, když jsou všichni jedna rodina. Pomůže nám rozpoznat, co dává smysl a mohlo by přinést prospěch, a co je naopak klam a žvást, i když se to tváří jako vrchol pokroku. Jen Slovo nás může uchránit před cestou do pekel, která bývá tak často lemována dobrými úmysly, a soustředit nás na skutečné dobro, které v praxi bývá mnohdy nenápadné a málo lákavé (a pracnější).
Světlem, které nás uchrání před zhoubnou mocí tmy, je sám Ježíš Kristus, Slovo, které se stalo tělem. Jen On má moc nás uchovat ve světle, učinit s námi ten div, že jeho světlo bude naším prostřednictvím prozařovat dál, k lidem souženým temnotami strachu, zármutku a bolesti, k těm, které obkličují stíny životních selhání a krachů. Tím světlem je Ježíš; a zároveň i dobrá zpráva o tom, co pro nás jeho prostřednictvím učinil Bůh. A ta zpráva je určena úplně všem – upřímně zbožným i militantním ateistům, idealistickým snílkům i zachmuřeným skeptikům. Světlo je na světě a naplní své poslání!
Někteří novozákoníci soudí, že závěrečný verš našeho dnešního oddílu ukazuje k poslednímu soudu, na němž v plnosti zazáří světlo těch, kteří přijali Krista, sláva Božích synů a dcer. Ale zároveň máme pamatovat, že Kristus nás chce naplňovat svým světlem již teď a tady. Povzbuzuje nás, abychom s ním zůstávali ve spojení prostřednictvím Slova a vytrvalých modliteb, v síle Ducha, kterého nám sesílá. Sestry a bratři, možná vám to teď ode mě přijde trochu jako malování světlých zítřků, kterého jsme si my odrostlejší dost užili v minulém století. Ale já vám v žádném případě neslibuji, že to už všechno bude jen veselé a snadné. Naopak, tuším, že nás ještě čeká, dá-li Pán, hodně práce a nejedna perná chvilka. Ale v záři Světla, které nám dává náš Bůh, se neztratíme. A věřím, že to ještě bude dobrodružství! Amen.

Modlitba
Hospodine, náš dobrý nebeský Otče, v Tobě máme bezpečné útočiště, Tvá věrnost je nám pevným štítem a zdrojem nehynoucí naděje. Kam bychom se poděli, kdyby ses nás Ty neujal, kde bychom mohli nalézt tak velikou lásku? Pane Ježíši Kriste, děkujeme za světlo radosti, které vnášíš do našich životů. Děkujeme, že nás učíš přejnému pohledu na lidi a na svět. Nejednou zapomínáme, že náš svět není pouze kolbištěm neustále soupeřících sil a rejdištěm zla, ale především místem, v němž zjevuješ svou slávu a voláš k obrácení a následování. Prosíme Tě, odpusť nám, že svým spoluobčanům často zůstáváme dlužni jasné a srozumitelné svědectví a pravdu evangelia zatemňujeme svou neposlušností. Pane, smiluj se nad námi!
Požehnej své církvi, kdekoliv se dnes shromažďuje, dary svého svatého Ducha. Prosíme, požehnej také ta naše malá domácí shromáždění, probuď, povzbuď a nasyť nás svým slovem. Obnov naše odhodlání ke službě lásky. Svěřujeme Ti nemocné, kteří bojují se zákeřnou chorobou, všechny upoutané na lůžko, pacienty na JIP, umírající i ty, kteří o ně mají strach, všechny zarmoucené pozůstalé. Svěřujeme Ti Náhorní Karabach i všechna další ohniska napětí a bojů v našem světě, děti i dospělé, kteří přišli o své blízké a o své domovy. Svěřujeme Ti chudé, jejichž nouze se v současném neklidu ještě prohlubuje, lidi, kteří přišli o práci, všechny, jejichž životní plány se hroutí. Svěřujeme ti pracovníky ve zdravotnictví, ale také vyučující, vojáky, hasiče, policisty, pekaře, prodavačky a další, kteří zajišťují chod nezbytných provozů. Svěřujeme Ti představitele našeho státu a všechny, na jejichž bedrech spočítá velká zodpovědnost. Pane, smiluj se!

Bože, přijmi nás, když k Tobě v důvěře Tvých dětí voláme: Otče náš...

Písně: EZ 219, 209, 422, 636 Svítá 456, 318

Požehnání
Ať Hospodin vám žehná a chrání vás.
Ať Hospodin rozjasní nad vámi svou tvář a je vám milostiv.
Ať Hospodin obrátí k vám svou tvář a obdaří vás pokojem. Amen.

Tags: