Kázání 26. dubna 2020

Čtení: Iz 40,9-11; L 15,1-7 Základ kázání: J 10,11-16

Milé sestry, milí bratři, při čtení janovské perikopy o dobrém pastýři se mi téměř automaticky vybaví podobenství o ztracené ovci, které zaznamenali pro změnu zase evangelisté Matouš a Lukáš. Podobenství se skvěle vypráví dětem, protože ho lze snadno rozšířit o různá dobrodružství, případně nebezpečí, která ovečce hrozí, než ji starostlivý pastýř nalezne a zachrání a s radostí si ji odnese domů. Ta nebezpečí si přitom nemusíme nijak zvlášť vymýšlet; v desáté kapitole Janova evangelia je jich uvedeno hned několik: vlk, zloděj a lupič. A měli bychom ke všem rizikům asi připočítat i toho námezdného pastýře, který při pohledu na hladového vlka vezme nohy a na ramena a nechá ovce na holičkách. Námezdník je tu výslovně charakterizován jako ten, kterému na ovcích nezáleží, Když nastanou problémy, stará se nejdřív sám o sebe, rozhodně si nehodlá pálit prsty a za nebohé ovečky nastavovat kůži.
Ježíš jistě vůbec neměl v úmyslu kritizovat námezdnou práci jako takovou. My si přece na různé práce také najímáme příslušné profesionály, řemeslníky či jiné, a když svou práci odvedou dobře, není co řešit. Klíčová je tu právě skutečnost, že námezdníkovi na svěřených ovcích pranic nezáleží, nemá k nim žádný vztah. Nejsou jeho vlastní, nic k nim necítí. Udělá pro ně to, co musí, ale ani o ždibec víc. Ani ho nenapadne, aby se pro ně nějak zvlášť angažoval. Přitom ovšem při práci s lidmi je někdy zapotřebí udělat i něco nad rámec běžných pracovních povinností, nad rámec toho, co se podle smlouvy musí. Znají to sestry a lékaři, učitelky, sociální pracovníci a mnozí další.
Dobrý pastýř je připraven se angažovat. Počítá i s nebezpečím a nástrahami a je připraven jít do rizika. Dobrý Pastýř Ježíš tady slavnostně stvrzuje, že je nejenom připraven porvat se s vlkem, ale dokonce i položit za své ovečky život. Na tohle máme dát pozor: v perikopě se nemluví pouze o zajištění kvalitní pastvy, aby se ovečky měly dobře a bylo jim hej. Mluví se tady o fatálním nebezpečí a o boji na život a na smrt! Neuvažuje se o tom, jestli vlk vůbec přijde; možná je momentálně nažraný a nebo loví někde za horami? K zápasu zcela jistě dojde a pastýř položí svůj život, aby ovce byly zachráněny! Tohle je jedinečné specifikum dobrého Pastýře Ježíše: je ochoten zajít pro své ovce až do krajnosti, daleko nad rámec všech psaných i nepsaných povinností, je připraven se za ty své obětovat. Udělá to, aby ovce měly život a měly ho v hojnosti.
Ježíš se od všech námezdních pastýřů liší právě tím, že má ke svým ovečkám vztah, dokonce velmi blízký, výjimečný vztah. Jsou jeho. A není to vztah jednostranný. Ježíšova láska a věrnost probouzí v těch, kteří mu patří a přijímají jeho péči, vděčnou odpověď. Tento vzájemný vztah je tu vyjádřen slovem „znát.“
S tou naší „znalostí“ druhých to ovšem bývá ožehavé. Někdy nás i ti nejbližší, o nichž si myslíme, že je důvěrně známe, dovedou pěkně překvapit. Léty se učím, co všechno ještě o lidech nevím – a snad mě tohle poznání brzdí v příliš rychlých a snadných „diagnózách“ a „posudcích“. Aspoň doufám. Důkladně se s někým seznámit, to vyžaduje nemálo času a úsilí. Rozhodně to nejde bez času stráveného společně, vzájemné poznání probíhá právě na společné cestě, v okamžicích radosti, ale ještě víc při řešení problémů a úskalí. Teprve tehdy se mnohé ukáže.
Co všechno znamená tohle „znát“ ve vztahu Ježíše k nám? Ježíšova znalost pramení z hluboké lásky. Na každém z nás mu záleží. Zná naše stesky i radosti. Jeho hluboká starost o nás šla daleko za všechny běžné lidské potřeby a touhy, dosáhla až ke kořeni naší nouze, kterou nemohla vyřešit pouze nějaká lepší, „šťavnatější“ pastva. Pro tu starost o nás a v souladu se záměry nebeského Otce se Ježíš pustil do zápasu se zlem, hříchem a smrtí a došel až na kříž.
Pastýř ty své důvěrně zná. Ale jak se to stane, že také ovce zaslechnou jeho hlas mezi jinými? Jak je možné, že jsme v Ježíši Kristu poznali svého dobrého Pastýře a Pána? Nejsme přece jen od přírody aspoň trochu zbožnější a lépe vybaveni pro víru než ostatní? Kdepak! To, že jsme mohli nalézt svého Pastýře, je dílo Boha Otce a jeho Ducha. To Otec nás daroval svému Synu. Tohle ujištění můžeme číst v 29. verši desáté kapitoly. Jakkoliv důležité tedy byly i jiné vlivy, třeba křesťanská výchova našich rodičů, to hlavní se událo mimo nás: v rozhodnutí nebeského Otce pro nás.
Jen proto, že jsme byli nalezeni a povoláni, rozeznáváme v Ježíši Kristu toho, kterému je možné důvěřovat, Pastýře, na kterého se lze spolehnout. Blízký, důvěrný vztah se rodí a upevňuje v následování, na cestě, ve vzájemné komunikaci a sdílení. Znát Ježíše také znamená znát se k němu – v modlitbách, v naslouchání jeho slovu. Znamená to znát se k němu před lidmi, kteří možná už také hledají někoho, na koho by se mohli bez obav spolehnout a svěřit mu své bolesti a strachy. Byli jsme vyvoleni – k následování Ježíše, ke službě lásky a na svědectví těm, kteří svého dobrého Pastýře ještě neznají. Skutečnost vyvolení neznamená, že by snad někdo byl předem vyloučen. Stvrzuje však, že návrat bloudících k milujícímu Bohu, záchrana odcizených a ztracených je výhradně dílem Božím. Právě proto je naděje spásy otevřena všem.
Dobro, které Ježíš přináší, má svůj základ v odvěké Boží lásce a péči. Pastýřem Izraele vždycky byl sám Hospodin. To On dopřával svému lidu odpočívat na travnatých nivách a vodil ho na klidná místa u vod. Povolával Izraeli pastýře, napomínal a káral ty, kteří o svěřené stádo nepečovali nebo se rovnou chovali spíš jako draví vlci. Když se naplnil čas, poslal svého Syna, Pastýře dobrého a věrného až na smrt.
Izraelem to však nekončí. Když Ježíš mluví o jiných ovcích, které také musí přivést, měli bychom zbystřit, protože se tu mluví i o nás! To „musí“ znamená, že mu to uložil nebeský Otec. Zástup Božích dětí zahrne lidi ze všech ras a národů. Někdo by nad představou „stáda ovcí“ mohl ohrnout nos, pro někoho by ten obraz mohl mít znevažující nádech; v jakých souvislostech se dnes použije třeba výrok „je to stádo“? Ale ve skutečnosti ten obraz stáda, které následuje dobrého Pastýře, vypovídá o otevřenosti společenství a rovnosti všech, kteří ho tvoří. V tomhle zástupu by si nikdo neměl hrát na mistra světa a šéfa všech šéfů, protože k naději a životu ho vede pouze jeden Pastýř! Amen.

Modlitba
Milosrdný Bože, náš nebeský Otče, Ty víš, jak často na nás dotírá strach, jestli zvládneme to, co je před námi, jestli nezabloudíme ve složitostech a nebezpečích naší doby. Děkujeme, že jsi nám poslal dobrého, věrného Pastýře, Ochránce, který nás nikdy neopustí. Ježíši, náš Pane, děkujeme za naději, že i v těch nejsložitějších situacích a temných obavách zaslechneme Tvůj hlas a nalezneme pomocnou ruku, která nás zachytí. Děkujeme za slovo odpuštění, kterým nás, provinilé, stavíš zase na nohy a uzdravuješ naše srdce. Prosíme, smiluj se nad námi a ujmi se nás v našem hledání a námaze, v našem soužení i toužení! Nasyť nás svým Slovem a naplň Duchem důvěry, abychom nezapomínali, že patříme Tobě a z Tvé ruky nás nic nemůže vytrhnout – nezdary, nemoc, ba dokonce ani smrt!
Náš Bože, věříme, že máš moc zastavit i tuhle zhoubnou koronavirovou pohromu, a prosíme Tě za naši zem a za všechny národy světa. Svěřujeme Ti nemocné, zvláště tam, kde je situace kritická a nedostává se léků a odpovídající péče. Svěřujeme Ti zdravotníky, kteří se ve službě nakazili, všechny, kterým docházejí síly. Svěřujeme Ti ty, jejichž postavení současná situace ještě zhoršuje – uprchlíky a migranty, všechny pronásledované, utiskované, vězně svědomí, všechny maličké a opomíjené. Pane, smiluj se nad nimi!

Voláme k Tobě slovy, která nás naučil Tvůj Syn: Otče náš...

Písně: EZ 23, 417, 157, 422 Svítá 255, 275, 178, 447

Požehnání
Ano, nedříme a nespí ten,
jenž chrání Izraele.
Hospodin je tvůj ochránce,
Hospodin je ti stínem po pravici.
Ve dne tě nezasáhne slunce
ani za noci měsíc.
Hospodin tě chrání ode všeho zlého,
on chrání tvůj život.
Hospodin bude chránit
tvé vycházení a vcházení
nyní i navěky.
Amen.