Kázání 23. září 2018

Milé sestry, milí bratři, je to vlastně zvláštní: Saul jako král opakovaně selže, ale trápí se tím Samuel! Na starého soudce a proroka jako by tady lehla deprese. Možná ho tížil i pocit vlastního selhání; přece jen Saula pomazal, zvěstoval mu Boží vůli, byl, dalo by se říci, jeho mentorem. A co to udělá s Izraelem, když se jeho král nedokáže řídit Božím slovem?! Situace, kdy se věci zaseknou, a nikdo pořádně neví, co bude dál. Čas rozčarování, tísně a smutku, který tentokrát nemá na svědomí amónský Had ani Pelištějci, ale sám izraelský král!
Ale Pán Bůh nenechal svého proroka tonout v zármutku a užírat se představami, co by mohlo být, kdyby... Vytrhl ho z truchlení svým slovem: „Samueli, proč nad Saulem tak truchlíš, však ještě neumřel! Ale jako král u mě skončil, to je pravda. Je nejvyšší čas pomazat nového krále! Půjdeš k Jišajovi Betlémskému, vyhlédl jsem si krále mezi jeho syny.“
Ale Samuel má strach! „Jestli o tom uslyší Saul, tak mě zabije!“ Starý prorok se nevymlouvá, ale zřejmě realisticky hodnotí situaci. Něco se během jeho truchlení změnilo, a rozhodně ne k lepšímu. Saul na hodnosti, kterou mu svěřil Hospodin, lpí daleko víc, než je zdrávo. Zdá se, že je už teď pro trůn schopen vraždit! Sám Hospodin musí Samuelovi poradit, jak může svou přítomnost v Betlémě bez problémů odůvodnit.
Samuel tedy vyrazil do Betléma, kde ho přivítali vyděšení starší. Jako by se po celém Judsku rozšířila atmosféra tísně a strachu a nedůvěry. Starším z nás to možná něco připomene: Člověk aby si dával dobrý pozor na to, co a komu říká, aby se to nedostalo k nepravým uším nebo aby si to někdo špatně nevyložil; to by s námi bylo zle! „Nebojte, přicházím v pokoji,“ uklidní staršovstvo Samuel a už připravuje Jišaje a jeho syny k obětnímu hodu.
Samuel celkem logicky předpokládal, že vzezřením, vizáží by nový král mohl odpovídat tomu prvnímu. Asi opět čekal hezkého, urostlého mládence, který bude ostatní o hlavu převyšovat – a Elíab jeho představě odpovídal. Ovšem Samuel se zmýlil. I když byl od malička v Hospodinových službách a žil s ním v úzkém obecenství, přece Samuel o Pánu Bohu nevěděl všechno, Hospodin ho svým výběrem překvapil.
Součástí životní výbavy věřících by měla být i jistá připravenost na Boží překvapiné jednání. Ani kazatel Božího slova, který je ve službě celé desítky let a zná spoustu biblických veršů nazpaměť by neměl podlehnout domnění, že už Písmům bezpečně rozumí, zná Boha a jeho jednání, prostě že už ví... Boží myšlení jsou jiná než myšlení lidská.
„Člověk se dívá očima, Hospodin však hledí srdcem.“ Je to možný překlad, ale spíš by tam mělo být: „Hospodin hledí k srdci.“ Hospodin se dívá jinak než člověk. Vidí víc. Nikdy neulpí jen na povrchu, míří svým pohledem do nitra člověka, k jeho myšlenkám, záměrům a rozhodnutím. My někdy některé věci raději ani nechceme vidět; třeba když jsme zamilovaní, pak míváme sklon přehlížet různé negativní stránky svého protějšku, bagatelizovat a omlouvat.
A jindy jen cítíme, že se něco děje, a moc rádi bychom věděli víc, zvláště když slova neodpovídají činům a je jasné, že cosi není v pořádku. Ale do druhých nevidíme, často nejsme schopni rozluštit jejich skutečné úmysly. Zpětně někdy litujeme, že se nám nepodařilo druhého „prokouknout“ a včas odhalit jeho záměry.
Hospodin vidí cele, nezkresleně, pravdivě, On, vlastně jako jediný, ví, jací skutečně jsme, a také, jak nám v kterou chvíli je, nejenom jak smýšlíme, ale i jak se cítíme, co nás kde trápí a bolí. Když v některých situacích nejsme schopni pořádně pochopit, co se s námi vlastně děje, natož abychom to dovedli vysvětlit druhým, nemusíme mít strach, že nás ani náš Bůh nepochopí.
Mohlo by to celé vzbuzovat dojem, že byl David vybrán pro své vysoké morální kvality, protože byl lepší než ostatní. Hospodin jen kouknul a viděl, že David na to má. Ale příběh o pomazání Davida naopak podtrhuje, že záleží právě jen na Bohu a na jeho vyvolení! Život krále Davida nad jiné dobře ukázal, že naděje spočívá pouze v Hospodinu a jeho slitování! David, stejně jako ostatní, se neobešel bez Božího odpuštění. Jestli v něčem spočívá jeho velikost, pak ještě více než ve statečnosti nebo státnickém talentu ve schopnosti neházet svou špínu na druhé, ale vyznat vinu a pokořit se před Hospodinem.
Zvěst o Božím milostivém vyvolení zvýrazňuje už ta poměrně dlouhá scéna hledání nového krále: Jišaj předvádí před Samuela, který tu nedočkavě stojí s rohem plným oleje, jednoho syna za druhým; až stereotypně se přitom opakuje: „Toho Hospodin nevyvolil, ani toho nevyvolil...“ Přehlídka potomstva skončí a Samuel se, asi trošku zmateně, ptá: „To jsou všichni?“ A Jišaj na to: „Ještě zbývá nejmladší, ale ten je venku u stáda.“
Tohle nemáme přeslechnout: Zatímco probíhá slavností přehlídka Jišajových synů, zatímco všichni ostatní v Jišajově domácnosti mají na starosti spoustu jistě veledůležitých činností, nový král podle Hospodinova srdce pase stádo, je u ovcí! Nový král Izraele není jen udatný válečník a schopný státník, ale především – pastýř! Vévoda, který bude věrně stát ve službách Hospodina, dobrého Pastýře, ani nemůže být ničím jiným.
Pak už všichni čekali na Davida, a když přišel, ukázalo se, že to nakonec také není žádný ošklivec. Ale hebrejský text nevypovídá pouze o jeho pěkném vzhledu, říká, že byl dobrý. Ačkoliv to do něj nikdo z lidí neřekl – ani tatínek Jišaj! - navzdory veškerým očekáváním právě tenhle mládenec se Božím očím jevil jako nejvhodnější kandidát na krále. A Samuel nového vévodu nad Izraelem pomazal olejem; uprostřed jeho bratrů, před svědky, ale ne veřejně. Saul se zatím nemá nic dozvědět. David přijal královské pomazání, ale cesta na trůn bude ještě dlouhá a trnitá. Ovšem vévoda podle Hospodinova srdce si ten trůn nepřivlastní násilím, přijme ho jako dar i poslání.
S Božím pomazáním David obdržel také dar Ducha. Řekli bychom: Chlapík, který uspěl v Hospodinově výběrovém řízení, si už určitě nějak poradí! Ale biblické podání nás nenechá na pochybách: Neporadí! Sám si neporadí ani David. Ale bude s ním nadále Duch Hospodinův, Boží pomoc, moudrost a ochrana. A i když David na Pána Boha později nejednou zapomene, jeho Bůh ho neopustí. Z té neochvějné Boží věrnosti smíme pro Ježíše Krista žít i my.
Co je nakonec na příběhu izraelského království nejlepší: I když ten nápad s králem Izraelcům moc nevyšel a království mnoho let po Davidovi skončilo katastrofou, Hospodin nejenže na jejich přání přistoupil a svůj lid ani v nadcházejících krizích neopustil; On si ve svůj čas povolal krále, který beze zbytku naplnil jeho vůli. Hospodin daroval svému lidu, daroval nám všem Krále, který je také opravdovým Pastýřem. Ježíš je tím Králem podle Božího srdce, Pastýřem, který nás nikdy neopustí.
Pane, znáš naše srdce a rozumíš našim příběhům, i tam, kde my sami trochu či hodně tápeme. Děkujeme, že k nám přistupuješ s láskou a porozuměním, i když Ti zdaleka ne vždy děláme radost. Dej, at nás tohle vědomí povzbuzuje k životu podle Tvé vůle. Amen.