Kázání 24. června 2018

Milé sestry, milí bratři, obsazení některých rolí v tomhle podobenství se zdá celkem jasné: za urozeným mužem, který odejde do daleké země, aby získal království, se těžko může skrývat někdo jiný než Ježíš. A pak jsou tu role služebníků; ty se nepochybně nabízejí nám. Je tu ještě pánova družina, a také občané, kteří jsou charakterizováni pouze tím, že budoucího krále nenávidí a za žádnou cenu si nepřejí, aby nad nimi panoval.
Muž vznešeného rodu odejde do daleké země, aby získal království. Trochu tu vypadá jako začátek pohádky o princi, který vyrazil do světa na zkušenou. Jenže ve skutečnosti tento motiv dobře odpovídá neradostným politickým poměrům, které v Judsku Ježíšovy doby panovaly. Pokud chtěl tehdy někdo získat v Judsku královský titul, musel odjet do Říma, který Palestinu okupoval. V Římě pak bylo třeba podmazat ty správné úředníky a vlichotit se císaři.
Takže Ježíš tady naráží na hořkou realitu, v níž jeho posluchači žili. Dokonce to sedí i s tím poselstvem, které vyslali rozhořčení občané. Židé takhle skutečně poslali do Říma vlastní poselstvo, aby zmařili kandidaturu muže, z něhož jim běhal mráz po zádech.
Dříve, než vznešený muž odejel, rozdělil doma úkoly svým deseti služebníkům. V Lukášově podání obdržel každý z nich jednu hřivnu, doslova jednu mínu. U Matouše, který podobenství také zaznamenal, je to jinak: pán si své služebníky otipoval, zvážil, na co který z nich asi má, a rozdělil jim podle jejich schopností, jednomu pět, druhému dvě, třetímu jednu – a rozdávaly se tu talenty. Talent byl šedesátkrát víc než mína. ČEP tenhle rozdíl stírá; v obou případech mluví o hřivnách. U Lukáše tedy dostane každý něco málo do začátku – a teď se ukažte, co umíte! Výslovný pánův příkaz zní, aby s nimi hospodařili, obchodovali, snažili se ze svěřeného majetku něco vytěžit.
Podstatné je, že každý něco obdržel. Můžeme počítat s tím, že každý z nás je nějak obdarován, dostal něco do začátku a má s čím hospodařit. Bylo nám svěřeno něco, co může přinést užitek. A není tu pochopitelně řeč jen o penězích. Základní výpověď podobenství je rozhodně pozitivní: Pán Bůh rozdělil své dary a nyní je čas, kdy můžeme a máme svěřené hřivny nějak uplatnit.
Asi chápeme, že je třeba těch darů užít ve službě Bohu a bližním, ale co konkrétně to znamená? Jaký „výnos“ se od nás očekává? Musíme se vrátit k úvodu podobenství, podívat se, co mu předchází.
Podobenství následuje po příběhu o obrácení vrchního celníka Zachea. Ježíš se pozve k celníkovi domů; Zacheus jásá a horlivě slibuje, že všechno, co nakradl, vrátí a ještě přidá. Ti, kteří byli u toho, se možná těšili, že se teď budou rozdávat milodary, ale v každém případě nadávali, že se Ježíš zabývá takovým grázlem. Příběh uzavírají Ježíšova slova: „Dnes přišlo spasení do tohoto domu; vždyť je to také syn Abrahamův. Neboť Syn člověka přišel, aby hledal a spasil, co zahynulo.“ A protože byli blízko Jeruzaléma a Ježíš znal velká očekávání zástupu, přidal podobenství o hřivnách, kterým snad chtěl v tu chvíli povědět:
„Moji milí, jste celí nedočkaví. Těšíte se, že už už nastane Boží království a lidé jako Zacheus, různí podvodníci a ztracenci a nešťastníci budou souzeni a vy se na to budete koukat. Ale ještě nepřišla doba soudu! Teď je čas hledání a zvěstování evangelia. Pán Bůh hledá ty, kteří se mu zaběhli a ztratili! Je už začněte hospodařit s tím, co vám Bůh svěřil! Možná jste si ještě ani pořádně nevšimli, že máte něco, co by mohlo prospět Božímu dílu v tomhle světě, rozmnožit zisk pro Království. A ziskem jsou právě ti nalezení, ti, kteří už nevěřili, že s nimi Bůh ještě počítá!“
Jistě i soud přijde a s ním účtování. Když se muž vrátí jako král, začne zjišťovat, co jeho služebníci se svěřeným majetkem provedli. První vydělal desetinásobek; ovšem odměna, kterou obdrží za svou věrnost, je nesrovnatelně větší! Všimněme si, že služebník říká: „Pane, tvoje hřivna vynesla...“ Mluví bez stopy chlubení, s vědomím, že nehospodařil se svým úsporami. I to je milost, když případné úspěchy věřícímu nestoupnou do hlavy, když si dokáže zachovat pokoru, skromnost, zdravý rozum. Podobně i druhý úspěšný služebník je pochválen a královsky odměněn.
A pak přijde další, který je zřejmě přesvědčen, že také udělal to nejlepší, co pro svého pána udělat mohl. Vrací svěřenou hřivnu netknutou zpět. „Měl jsem ji schovánu v šátku, neboť jsem se tě bál. Jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.“ V tom je právě zakopaný pes: že služebník jednal podle svého strachu, podle obrazu, který si o svém pánu vytvořil. Nebyla to požehnaná bázeň před Hospodinem, ale strach, který ho natolik paralyzoval, že se nedokázal k ničemu rozhoupat. V obavě, jen aby něco nezkazil, raději neudělal vůbec nic. Ale tím jasně porušil příkaz svého pána, který mu přece poručil, aby se svěřeným majetkem hospodařil!
Pán služebníka v odpovědi chytí za slovo: „Dobře, tak když jsi věděl, jaký jsem, a tolik ses bál, proč jsi ty peníze aspoň nesvěřil někomu jinému, abych si teď mohl vybrat úrok?!“ Pán nečekal žádné zázraky, nechtěl něco nesplnitelného. Nestanovil svým služebníkům přísné normy, které musí splnit, aby měli nárok na odměnu – jak se dnes stanovují v továrnách a firmách. Šlo o to udělat se svěřenou hřivnou aspoň něco! Nakonec uložit pár korun do spořitelny, aby z nich byl aspoň ten maličký úrok, nedá takovou práci. Investovat je tak, aby z nich bylo víc, je už složitější. Ale zklamanému pánovi by tady ze strany jeho služebníka stačilo aspoň to minimální úsilí.
V tomhle mi přijde poselství Ježíšova podobenství velmi osvobozující: je dobré nenechat se spoutat obavami z neúspěchu a ztrát a rozhodně zkusit nějak zúročit Boží vklad. Je to lepší a požehnanější, než svěřené dary schovávat doma v šuplíku. To, co nám Pán Bůh dává, se má dostat mezi lidi, má to sloužit a, když Bůh dá, také nést nějaký zisk pro jeho Království. S Božími dary smíme nakládat svobodně, bez křečovité sevřenosti, jen abychom neudělali nějakou chybu. Náš Bůh přece ví, že nejsme dokonalí.
„Každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má.“ To není pouze ekonomický poznatek, že peníze nesou peníze, zatímco ten, kdo je nemá, se k nim jen obtížně dostává. Ježíš nás chce povzbudit k rozvážnému, ale také odvážnému hospodaření s Božími dary.
Za pozornost myslím stojí, že špatný služebník není nijak potrestán; kromě toho, že mu vezmou hřivnu a svěří ji aktivnějšímu kolegovi. Jinak je tomu ovšem s občany, kteří rozhodně odmítli svého nového krále. Závěr podobenství je pro některé vykladače natolik překvapivý a nepřijatelný, až došli k tomu, že nemůže pocházet od Ježíše. Ale tady jde o situaci na posledním soudu. A je tu naznačeno, jakkoli nesnadno se to může přijímat, že odmítnutí Ježíše, a tedy také všeho, co reprezentuje, má své následky. Vědomě pohrdnout Božím povoláním, Boží milostí a láskou, to není jen tak. Vždyť jde o podíl na Božím království!
Pane, nedopusť, abychom Tvé dary nechávali ležet ladem. Dávej nám prozíravost, vynalézavost, statečnost i zdravý rozum. Ať se nenecháme vést strachem, ale důvěrou a nadějí. Amen.