bukovka.evangnet.cz

Vzhledem k omezením vyplývajícím z vládou vyhlášeného nouzového stavu v České republice JSOU NEDĚLNÍ BOHOSLUŽBY I TÝDENNÍ SBOROVÝ PROGRAM AŽ DO ODVOLÁNÍ ZRUŠENY. Čtěte prosím dál.

Text: J 4,27-42 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, pokračujeme tam, kde jsme minulou neděli skončili. Ježíš vedl ženu Samařanku krok za krokem, až jejich rozhovor dospěl do žádoucího finále. Samařanka vyjádřila svou víru v příchod Božího Mesiáše. A Ježíš před ní odhalil svou pravou identitu: „Já jsem to – ten, který k tobě mluví.“ Vtom se vrátili učedníci; napadá mě, že skoro nevhodně, příliš brzy. I když se divili, s kým se to dal jejich Mistr do řeči – cože, on mluví se ženou, a ještě k tomu z těch, které my moc nemusíme?! – neodvážili se vyrušovat. Rozhovor už byl ostatně u konce. Žena se vrátila do města.

Text: J 4,1-26 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, v tomhle evangelijním příběhu došlo k zdánlivě úplně obyčejné věci: k setkání. Ovšem k setkání navzdory skutečnosti, že spolu jisté dvě skupiny lidí nemluví a nestýkají se, navzdory tomu, kdo koho nemá rád a nesnáší, navzdory všem z generace na generaci pečlivě předávaným předsudkům a animozitám. Však z toho taky byla samařská žena v šoku, když ji Žid Ježíš oslovil a požádal o vodu. „Židé se totiž se Samařany nestýkají,“ vysvětlí nám pro jistotu evangelista, aby nebylo pochyb, že tohle setkání je neobyčejné. Ale které setkání s Ježíšem by mohlo být „obyčejné“?

Text: Mt 3,13-17 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, po zprávě o Ježíšově narození, útěku do Egypta a stěhování do Galileje, se v Matoušově vyprávění Ježíš znovu objevuje z ničeho nic už jako dospělý. Přišel za Janem a Jan poznal, kdo před ním stojí a žádá ho o křest. A snažil se velmi energicky Ježíšovi jeho úmysl rozmluvit: „Já bych potřeboval být pokřtěn od tebe; a ty jdeš za mnou? To přece nejde!“

Letošní sborový rodinný pobyt se konal na konci října v kempu pod hradem Pecka a doprovázelo ho až neuvěřitelně dobré počasí. Díky tomu jsme se mohli věnovat nejen příběhům proroka Eliáše později ztvárněným na rozměrném "plátně", ale také běhání po lese, výletu na hrad samotný i hovorům pod prosluněným nebem.

Text: Neh 8,9-12 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, čím vším je možné člověku udělat radost? Určitě záleží na věku. Stále znovu žasnu, jaké nadšení vzbudí v malých dětech ne dárek, který dostanou, ale krabice, ve které je dárek zabalený. Léty se ovšem priority mění, a hlavně zdražují. Nejdřív stačí roztomilý plyšák nebo panenka, stavebnice nebo kočárek, pak první kolo, brusle, první mobilní telefon, tablet, hrací stanice a pak už věci, na které si člověk zpravidla musí našetřit sám...

Text: 2S 5,17-25 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, vrátíme se teď na několik nedělí k příběhům krále Davida. Dovolil jsem si přeskočit slavný zápas s Goliášem, slibné začátky na dvoře krále Saula i čas, kdy musel David prchat a ukrývat se před Saulovou nenávistí. Saul a jeho tři synové, včetně Jónatana, pak zahynuli v bitvě s Pelištejci. David se stal králem nejdříve nad kmenem Juda, a potom nad celým Izraelem. A právě v tomhle okamžiku znovu vstupujeme do jeho příběhu.

Od 14. do 19. července pracovala v našem sboru brigáda seniorátní mládeže pod vedením br. faráře Michala Brandy. Skupina více než dvaceti lidí odvedla až neuvěřitelné množství práce.

V pátek 24. května jsme se po roční pauze opět připojili k celostátní akci Noc kostelů.

Text: Ko 1,9-14 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, text listu Koloským obsahuje tolik vznešených a krásných slov a obratů, že z nich člověku, který je povětšinou konfrontován s jinou, pragmatickou a poněkud málo poetickou mluvou dneška, téměř běhá mráz po zádech. „Božská sláva“, „dědictví svatých ve světle“, „vysvobození z moci tmy,“ „království milovaného Syna“... Smíme něco tak poetického, vznešeného a nadějného vztáhnout i na sebe? Ale ano. Smíme se k těm apoštolským slovům hlásit a dokonce si přivlastnit jejich povzbuzení a zaslíbení.

Text: Mt 28,1-15 Kazatel: František Plecháček

Milé sestry, milí bratři, snad mi přisvědčíte, že strach i veliká radost prostě patří k životu. Obavy a divné chvění v žaludku, a potom úleva, že už je snad to nejhorší za námi, sevření se uvolní a my můžeme vydechnout. Ženy běžící od prázdného hrobu cítily obojí najednou; tak jako když se v člověku mísí šok z nečekaného, bázeň z toho, co přesahuje lidské chápání, co hlava prostě nebere, s radostí nad tím, jak se události náhle obrátily k lepšímu, i když už se zdálo všechno ztracené. Prostě smíšené pocity. Ale radost převažuje – ženy se vzpamatovávají z toho ohromného překvapení.