Kázání 23. února 2025

Minulou neděli jsme byli svědky nasycení velikého zástupu pěti chleby a dvěma rybičkami. Všechna znamení mají probouzet, povzbuzovat, sytit víru v Ježíše. Ovšem povaha toho dnešního je zase trochu jiná: v učednících vzbudí nejdřív strach. Protože spatří Ježíše Nazaretského tak, jak ho dosud neviděli, jako Toho, kdo k nim – i k nám – přichází, obrazně řečeno, opravdu „z druhého břehu“!

Učedníky zastihujeme v situaci, kdy se vydali opačným směrem než Ježíš. Ten v závěru předchozího příběhu vystoupil na horu, unikl zástupu, který se ho chystal provolat králem. Učedníci oproti tomu sestoupili k moři, vstoupili na loď a vydali se na druhý břeh do Kafarnaum. Nedozvíme se proč.

Zdá se, že to nebylo na Ježíšův příkaz. Snad i trochu zazmatkovali a vydali se ho hledat. Ze zpráv, které máme z ostatních evangelií, vyplývá, že Kafarnaum bylo jakousi Ježíšovou základnou pro jeho působení v Galileji. Učedníci vyrazili sice samostatně a odvážně, ale ne úplně správným směrem.

Církev, která tak trochu zabloudí. Ztratit směr můžou jednotliví věřící, ale klidně i sbor, třeba i nemalá část církve. To není nepřiměřeně pesimistický pohled, ale realita. Celé zástupy křesťanů mohou zabloudit a vydat se za někým úplně jiným než za Ježíšem. Celé zástupy věřících můžou následovat někoho, kdo vůbec není následováníhodný.

Všimněme si, že jak se v tomhle příběhu učedníci vzdalují od Ježíše, začíná se víc a víc stmívat. Na cestu se vydali večer. A když vypluli, setmělo se. Zmíním podrobnost, která by možná patřila spíš na biblickou hodinu, ale mně to, jako obvykle, nedá: některé významné novozákonní rukopisy tady mají, že je „přistihla, pohltila temnota.“ Učedníci se ocitli potmě uprostřed vzdouvajícího se moře. „A Ježíš k nim ještě nepřišel,“ zdůrazní evangelista.

Není to situace přímého, akutního ohrožení života. Okamžiky na hraně života a smrti snad většinou neprožíváme tak často, pokud tedy člověk zrovna není vojákem na frontě nebo třeba pilotem formule jedna.

Ale situace, kdy naplno dolehne únava a přidá se i zklamání a skepse a někdy i chuť se vším praštit, známe asi všichni. Když se nedaří a my se přes veškerou snahu nemůžeme moc hnout z místa, na všechno jako by začal dopadat stín a člověk najednou neví, kudy a jak dál.

Právě v evangeliu podle Jana se „temnota“ objevuje často jako zřetelný, ostrý protiklad světla, které přichází od Boha. „Kdo chodí ve tmě, neví kam jde.“ (12,35) Proto cílem Ježíšovy mise je, aby lidé „nezůstali ve tmě, ale měli světlo“. (12,46) Naléhavě, nezbytně potřebujeme Světlo, které žádné temnoty neobejmou a nepohltí a žádný vítr nezhasí!

Učedníci už za sebou měli kus jízdy v temnotách, když spatřili Ježíše, jak se prochází po moři a je už blízko jejich lodi. A dostali strach. Jan to ale nevysvětluje tím, že si Ježíše spletli s přízrakem. Jde o to, že náhle uviděli Ježíše jinak, než ho znali dosud. I přes všechna znamení, kterých už byli svědky, pořád nepochopili, s kým mají co do činění.

Právě v té noční chvíli, uprostřed rozbouřeného moře se jim Ježíš ukázal jako Pán a Král. Jen před chvilkou chtěl dobře nasycený zástup provolat Ježíše králem, protože si ho spletl s těmi mocnáři a politiky, kteří rádi uplácejí lidi gulášem zdarma a rozdávají koblihy. Ale učedníci právě teď zahlédli něco z Ježíšova majestátu. A pojala je bázeň.

Dosud poznávali Ježíše jako nadobyčej moudrého a jasnozřivého muže, jako kazatele, jehož slovo má nevídanou moc. Mohli už se také přesvědčit o jeho láskyplném přístupu k lidem, setkat se s jeho soucitem a milosrdenstvím. Dosud poznávali Ježíše především z jeho lidské stránky.

Ano, viděli Ježíšova znamení a uvěřili. Ale to neznamená, že by jejich víra nepotřebovala prohloubení a utvrzení. Prohloubení a povzbuzení, neustálou Boží péči potřebuje víra každého a každé z nás! Teď v noci uprostřed dorážejících vln se Ježíš učedníkům zjevil jako Pán nad mořem i zemí. Pán, jehož ani vzedmuté vlny a prudký vichr ani žádná temnota nemůže oddělit od lodičky jeho církve.

Učedníků se zmocnila bázeň, protože šlapat po rozbouřeném moři, procházet se po vzedmutých vlnách může jen Pán Bůh! V Ježíši Nazaretském prokazuje svoji odvěkou lásku a slitování a zároveň zjevuje svůj majestát sám Hospodin!

Ježíšovo prosté: „Já jsem to, nebojte se!“ přináší útěchu a chce dodat odvahu právě pro ty chvíle, kdy se i v našich životech zešeří a začnou hlodat obavy a strach. I tenhle příběh nám evangelista vypráví, abychom věřili a nezapomínali, že Ježíše na cestě k nám nemůže zadržet žádná překážka, ani temnoty, které se v našem světě stále ještě roztahují.

Příběh mi přijde tím naléhavější, čím více se v některých církvích zdůrazňuje Ježíšovo lidství, jeho příklon k lidem, služba milosrdenství, jeho etika, nezákonické pojetí morálky atd. Ježíš je náš Přítel a Bratr, ale je také svrchovaný Pán i nad všemi bouřemi a zmatky naší současnosti a temnotami, které jako by dotíraly a hrozily stále silněji! Myslím, že všichni sledujete zprávy, čtete noviny, takže snad nemusím déle vysvětlovat, o čem mluvím.

Originální učitel morálky nám jistě může povědět leccos užitečného pro život. Náboženský a sociální reformátor dokáže inspirovat. Ale Ježíš, Boží Syn a Pán, Bůh, který se nás v něm ujímá, se nás dokáže zastat i proti těm zdánlivě nepřemožitelným temnotám!

Právě v těch chvílích soumraku, když dolehne únava a tíseň a my jen obtížně hledáme, kudy dál, právě tehdy může být náš Pán blíž, než bychom se odvážili pomyslet! Dokonce ho tehdy máme šanci poznat z jiné strany a lépe než dřív.

Protože co se týče poznání Ježíše, jeho lásky a slitování, jeho autority a moci, jsme pořád na začátku, stále máme a budeme mít co objevovat. Pořád máme jen matnou představu o nesmírné síle Boží lásky. A měli bychom prosit o dar většího porozumění tomu, kdo se nás ujal a komu patříme.

Nakonec úplně stačilo, že se Pán přiblížil, ani nemusel nastupovat do lodičky. Učedníci chtěli Ježíše naložit, ale najednou byli u břehu, k němuž pluli. Další div, který povzbudí víru. A jasné znamení, že náš Pán nás dokáže dovést tam, kde nás chce mít. I přes to bouření moře a nástrahy temnot. I navzdory naší únavě a občasné zmatenosti a pochybám.

Pane Ježíši Kriste, děkujeme, že jsi na cestě k nám, i když právě bloudíme nebo se nemůžeme hnout z místa. Prosíme, přemáhej náš strach a obnovuj naději svým dobrým slovem. Amen.