Kázání 19. května 2024

Pán Bůh však nepřikazuje nic, co by svou milostí zároveň neumožňoval. Ta Boží, Kristova pomoc má jméno „Paraklétos“. Najdete různé překlady – Přímluvce, ale taky Utěšitel nebo Zastánce – jednoduše proto, že význam této Boží pomoci pro nás nelze vyjádřit jedním slovem. 
Původní význam zřejmě míří k zastání při soudním řízení, což bude mít asi úplně jiný zvuk pro bratry a sestry, kteří jsou právě v tomhle čase pro svou víru osočováni a vláčeni po soudech. Ale zároveň je Duch i Utěšitelem, který povzbuzuje a dodává sílu a odvahu v různých zkouškách a krizích. 
Ježíš zaslibuje „jiného Přímluvce“. Tím prvním je sám Ježíš. Jeho oslavením a vystoupením k Bohu Otci tady na zemi nic neskočilo, spíš všechno teprve začíná. Protože právě zaslíbený Přímluvce nám umožňuje podílet se v tomhle světě na Božím díle, účastnit se toho, co Pán Bůh odpradávna připravoval. 
Ježíš tady svou církev povzbuzuje a dodává jí odvahy. Protože podílet se v našem světě na službě Boží, následovat v tomhle světě Ježíše – to nejsou jen svátky a nepřetržitý proud radosti, nadšení a štěstí. Účastnit se v našem světě Božího díla, to se neobejde bez nesení kříže. Protože to je svět, který – i vinou nás všech – není tak úplně v pořádku.
Následovat Ježíše neznamená pouze radost, ale i smutek, nejen nadšení, ale taky zklamání. Bylo by určitě fajn, kdyby následovníci Ježíše neustále sršeli energií a dovedli ještě v jednom kuse povzbuzovat druhé. Jenže oni bývají taky unavení a někdy naprosto bez šťávy. 
Proto se Kristova církev v tomhle světě neobejde bez všestranné Boží pomoci. Proto jí Ježíš posílá jiného Přímluvce, Zastánce a Utěšitele. Jiného, ale ne méně mocného a – uvědomuji si právě teď – taky ne méně nás milujícího! Duch svatý není jen nějaká najatá ochranka, služba, která na nás tady má dohlédnout, občas nás usměrnit, ale jinak je jí celkem jedno, co se s námi děje. 
Všestrannost tohohle Božího daru, vzácné Boží přítomnosti se neprojevuje pouze v okamžicích, kdy se všechno daří a naplňuje nás radost. Věřím, že jeho skutečnou hodnotu můžeme zakusit i tehdy, když naopak cítíme prázdno a vyprahlost – v drobných doušcích úlevy a naděje, která nás znovu postaví na nohy. 
Někdo by třeba namítl, že takové odpočinutí není žádný skutečný důkaz Boží blízkosti, že nakonec se každý nějak otřepe a jde dál. Jenže úleva a naděje, nový počátek po prožité krizi není nikdy železnou daností a samozřejmostí. 
Ta síla k životu, odvaha k důvěře a lásce k nám přichází zvenčí, shůry. A Ježíš slibuje, že s námi bude navěky! To je slušně dlouhá doba. Duch svatý, Zastánce vyslaný Otcem a Synem, může za to, že tu církev pořád je, po všech nebezpečích a dobách temna i po všem, čím se tu církev stihla docela slušně zdiskreditovat a znevěrohodnit. 
A tenhle Boží Duch, Duch Kristův také pracuje na tom, aby z našeho světa úplně nezmizelo povědomí o Pravdě. Duch svatý je Duch pravdy. Té pravdy, kterou svět nevidí a nechce s ní mít nic společného. Zde se ukazuje ohromný, nevídaný paradox: svět vytrvale a ze všech sil vzdoruje Tomu, jenž ho bezpodmínečně miluje! 
Jako svět nepřijal Syna, nemůže přijmout ani Ducha. Ale to stejně nezabrání Bohu, aby uprostřed světa naplňoval své dobré záměry!
Posílá Ducha pravdy své církvi. A ta žije a slouží ve světě. Tak se celý náš svět stává nejenom místem zarputilé vzpoury proti Bohu a jeho pravdě, ale zároveň i místem úžasného dobrodružství záchrany ztracených a vysvobození zotročených! 
Jak tu Boží Duch pracuje, co je jeho prvořadým posláním? Zjevuje pravdu o Ježíši Kristu. Připomíná církvi Ježíšova slova a činy a odhaluje jí smysl toho, co pro nás Kristus udělal. Uvádí církev do pravdy Ježíšova díla. Duch odhaluje všechno, z čeho může žít naše víra, naděje a láska. 
Když se ovšem dílo Ducha svatého opíše takhle, nevypadá to moc atraktivně: učení, připomínání a aktualizace Ježíšových slov. Koho tímhle můžeme získat? V dnešní době? Neříká se náhodou ještě pořád: Učení – mučení?! Co zázraky a mocné činy? Nechtějí současníci spíš podívanou a zábavu?
Slovo, slovo… Už před nějakým časem mi bylo vytknuto, že se pořád příliš koncentruji na Slovo, zatímco církev je přece dílem Ducha. Slovo a Duch ale přece působí spolu. Právě evangelista Jan představuje Ježíše jako „Slovo, které se stalo tělem.“ A Duch svatý působí, že můžeme tohle Slovo zaslechnout a pochopit, k čemu nás zve.
Tady se dostávám k žalmu, který jsme dnes četli. Možná vás překvapilo, že v něm není nikde ani zmínka o Božím Duchu. Pro mě je ale jedním z krásných a podmanivých obrazů „věku Božího Ducha“, času Boží vlády a skvělých darů.
Co tvoří v žalmu důležitý zlom? Žalmistovo rozhodnutí: „Vyslechnu, co promluví Bůh Hospodin…“ Hebrejské sloveso je ve tvaru, který vyjadřuje odhodlání: „Chci vyslechnout, já hodlám dát dobrý pozor na to, co Hospodin promluví!“ Proč? No protože jistě vyhlásí pokoj! A u toho já chci rozhodně být! 
Po všech lidských selháních a zradách a nevěrnostech, kdy to mnohdy vypadalo ne  pošramocené a nahnuté, ale totálně prohrané, Hospodin vyhlásil pokoj. Ježíš ten pokoj přináší a zanechává ho své církvi jako vzácný poklad. Tento pokoj tu stojí v protikladu k tomu, co nabízí a zajišťuje svět. 
Jakými způsoby zajišťuje pokoj svět, jaké recepty nabízí? Abych zkusil zůstat aktuální, jedna rada zní: „Raději si moc nevšímej toho, co se kolem tebe děje. Starej se hlavně sám o sebe – a když ti někdo nabídne výhody, třeba levnou ropu a plyn, tak neváhej. A budeš mít pokoj.“ Jiný recept: někteří se snaží zajistit pokoj – válkou. Přitom jim prý nejde o nic jiného než o dobro a mír, aspoň to tvrdí… 
Pokoj, který nám zanechává Ježíš, má cenu jeho vlastní krve. Nemusíme si ho teprve vybojovávat, vynucovat zastrašováním druhých, ani se s ním izolovat od ostatních, abychom si ho uchránili co nejdéle. Cesta k tomuto pokoji nevede jinudy než přes Ježíšovo slovo a moc Ducha. 
„Ať se vaše srdce nechvěje a neděsí!“ Ježíšův pokoj není exkluzivní odměna pro hrstku dokonalých. Je to pomoc pro ty, kteří vědí, co je strach a chvění. Je to utišení uprostřed obav a tísní. Duch svatý nás ujišťuje, že máme pokoj s Bohem. Protože to, co pro nás udělal Ježíš, platí. Navěky.

Duchu Přímluvce a Utěšiteli, ty, který znáš naši bázeň a chvění, prosíme, naplň nás pokojem, který převyšuje každé pomyšlení! Amen.