Kázání 18. října 2025

Obavami však netrpí jen okolní svět, nevyhýbají se přece ani nám. I na věřící křesťany doléhá smutek z bezmoci a těžkých ztrát, obavy z hrozících i probíhajících konfliktů, strach z toho všeho, co nemáme a nemůžeme mít pod kontrolou. Ale čím víc těch obav a starostí doléhá, tím usilovněji bych měl sobě i vám otevírat svatá Písma a zvěstovat ohromné povzbuzení, které skrývají. A to nejenom o svátku Díkčinění!
Apoštol Pavel, autor Listu Filipským, nebyl nezodpovědný lehkomyslník, který by starosti svých bližních bral na lehkou váhu. Nebyl ani povrchní bavič, který by se snažil ze svých bratří a sester tu radost vydolovat za použití všech myslitelných prostředků. V době, kdy psal dopis do Filip, byl Pavel – vězněm! Čekal ho soud, zřejmě mu hrozil trest smrti!
K radosti nás tu tedy nepovzbuzuje někdo, kdo by byl na hony vzdálen všem strastem a nebezpečí, ukryt za vysokou zdí své rezidence. Svou naději s námi sdílí muž, který radost zakoušel právě i v různých strastech, v nedostatku, únavě a slabosti, dokonce i v kriminále. I z vězení povzbuzoval své souvěrce ve Filipech, aby se vytrvale radovali!
Ale jak si pořídit takovou radost? Je jistě spousta hezkých věcí, z nichž se člověk může radovat, skvělých setkání s milými lidmi, která přímo zvou k radosti. Ale i ty nejkrásnější věci a chvíle přece pominou. Jak si lze zajistit radost, která vydrží – vždycky?
Klíčovým slovem je tu: „v Pánu“. Radost, k níž povzbuzuje apoštol, je radostí v Pánu Ježíši Kristu. Není to tedy radost, kterou bychom si mohli zajistit sami. Z čeho se tehdy zaradovali Izraelci, když slyšeli slova Božího zákona? Z toho, že se budou muset ještě moc a moc snažit, aby je Hospodin přijal na milost?
No, to by je asi nenaplnilo velikou radostí. Náklad dalších povinností a úkolů člověka jen málokdy přivede k veselosti... Oni v Zákoně uslyšeli ještě něco dalšího. Jak začíná Desatero? „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví.“ Já jsem ten Bůh, který tě vysvobozuje ze spárů otroctví a smrti!
Izraelci pochopili, že na nich Hospodinu dál nesmírně záleží, že se k nim pořád hlásí, i když ho tolikrát zklamali! Uvědomili si, že je jejich Bůh miluje – proto jim taky dal svůj Zákon, dobré slovo na cestu víry! Zaradovali se v Hospodinu – a ta radost se stala jejich záštitou a pomocí. Nejdříve pozorně naslouchali Božímu slovu, a pak slavili velmi radostnou slavnost. Co nám to připomíná? Kázání a večeře Páně, zpěvy chval a díků!
Radost, která vydrží a podrží, pro nás připravil náš Bůh a On sám nás k ní také vytrvale zve. Jejím nevyčerpatelným zdrojem je náš Pán a Bůh, to, co pro nás všechny udělal a co platí a nepřestane platit, i kdyby trakaře z nebe padaly a hory se převracely a voda začala téct do kopce!
Je to radost z Božího odpuštění, radost z Ježíšova vzkříšení, a tedy z vítězství života nad smrtí, lásky nad nenávistí, Boží dobroty nad veškerým zlem! I když to vítězství v našem světě ještě není vždy zjevné, přece už je v Kristu realitou, o níž máme vědět a spolehnout se na ni.
Protože to všechno je Boží dílo, nemůže ho nikdo zvrátit. Aby v tom bylo jasno: Pán Bůh od nás neočekává, že se budeme za všech okolností vytrvale usmívat a nutit se do křečovité veselosti, i když nám bude ouvej a nebudeme mít na smích ani pomyšlení. Spíš jde o to učit se ten Boží dar každého dne přijímat a spoléhat se na něj právě i v těch chvílích, kdy nám vůbec není do zpěvu.
Jako ti, kteří vědí, že jsou Bohem královsky obdarováni, můžeme přijmout i následující výzvu: „Vaše mírnost (vlídnost, dobrotivost) ať je známa všem lidem.“ Ve společnosti rozdělované protikladnými názory a sužované konflikty a půtkami, by společenství křesťanů měla být ostrůvky vlídného přijetí a upřímného zájmu, místy porozumění a ohledu na druhé. Ježíš to vyjádřil: „Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jedni k druhým.“
Ujištění „Pán je blízko“ může být napomenutím: Pamatujte na to, že váš Pán dobře ví, co se v jeho církvi děje a jak to v praxi se vzájemnou láskou vypadá. Ale především smíme tohle slovo přijímat jako vzpruhu pro období, kdy se nám třeba moc nedaří, dolehne únava a připadáme si na všechno sami.
I tehdy platí slovo vzkříšeného Ježíše: „A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonání tohoto věku!“  Náš Pán je docela blízko! Promlouvá k nám slovy evangelia. Sesílá nám svého svatého Ducha, který nás spojuje s ním a mezi sebou navzájem, tvoří z nás rodinu Božích dětí. Náš Pán je blízko – to je přece důvod k veliké a stálé vděčnosti a radosti!
„Netrapte se žádnou starostí, ale v každé modlitbě a prosbě děkujte a předkládejte své žádosti Bohu.“ Výrok, který by mohl být snadno špatně pochopen. Apoštol nás nenavádí, abychom potřeby a záležitosti běžného života hodili za hlavu, a s tím snad i starost o své rodiny a blízké. Jeho povzbuzení míří stejným směrem jako Ježíšovo slovo z Kázání na hoře: „Hledejte především jeho království a spravedlnost, a všechno ostatní vám bude přidáno.“
Pán Bůh ví, bez čeho se neobejdeme a o co se musíme postarat. Ale jde o to, čemu dáme prioritu, na co se ve svém hledání, úsilí a plánování soustředíme. Ježíš i jeho apoštol nás svorně ubezpečují, že když postavíme na první místo službu jeho království a spravedlnosti, nebudeme o nic důležitého ochuzeni. Nebudeme nijak zkráceni v tom, co je pro život opravdu podstatné.
Apoštol nebyl snílek, ale realista. Jeho povzbuzování ve skutečnosti předpokládá, že věřící mají starosti a že jich nemívají málo. Protipól tíživé ustaranosti a utrápenosti zde netvoří nezodpovědná lehkomyslnost – ale vytrvalé modlitby a prosby. Tudy vede cesta!
Svoje nezbytné každodenní potřeby i problémy a starosti nemusíme a nemáme vytěsňovat a dělat, že neexistují. Smíme je v modlitbách a prosbách svěřovat našemu nebeskému Otci. Já nemusím zůstávat ponořen v tom, co všechno nemám a měl bych mít, co všechno jsem nestihl a stihnout měl a co jsem pokazil, nemusím se neustále zaobírat a trápit tím, co všechno by mělo být nějak jinak…
Apoštol nás nabádá, abychom především zůstávali v kontaktu s naším nebeským Otcem, abychom jemu svěřovali svoje potřeby i trápení a bolesti lidí kolem nás. Vždyť Bůh je přece v Kristu naším milujícím Otcem, je nám blízko! Tak se k němu neváhejme obracet s vděčností za to, co už jsme přijali, a s důvěrou, že se i při vší naší námaze a starostech On sám postará!

Modlitba: Milostivý Bože, děkujeme za Tvoji štědrou péči a láskyplnou blízkost. Kéž se na ni v trampotách všedních dnů dovedeme spolehnout. Amen.