Kázání 14. června 2026

Nejdříve jsou osloveni Boží andělé a nebeské zástupy, dvořané Hospodina Krále. V Bibli je najdeme častěji, jak udávají tón zpěvu na počest Panovníka Hospodina. Není divu, že se chvály rozeznívají nejdříve v nejbližším kruhu kolem Hospodinova trůnu. Ovšem odtamtud se mají šířit dál, do všech stran!

K chválám jsou vedle zástupů vyzývána také nebeská tělesa. Po staletí byly tyhle objekty uctívány jako božstva. Také Izraelci se přidávali k okolním národům a klaněli se slunci a měsíci i těm jasným hvězdičkám. Proto žalmista připomíná, že i tahle impozantní tělesa v sobě nemají nic božského. Jsou pouhým stvořením, jehož posláním je chválit svého Tvůrce.

Všechno má chválit Hospodina, protože jen on sám je Stvořitelem. Z jeho ruky všechno vyšlo a on sám se postaral, aby jeho dílo taky něco vydrželo! Zajistil je a zároveň všemu stanovil hranice, které nepřekročí. Hospodin vše stvořil pouhým svým příkazem, a to taky znamená, že mu všechno a všichni patří!

Odpradávna si lidé kladou otázku, jaký to má všechno vlastně smysl: existence světa a člověka v něm, všechno to, co se děje a valí se kolem nás a někdy přes nás. Někteří onu otázku vysloví nahlas, protože je pálí v hrudi jak oheň a nedá jim spát, jiní ji v sobě spíš tají, snad se obávají odpovědi. Je důležité se ptát a hledat, a když jde o smysl a naplnění života, je dobré taky najít.

V dětství jsem z toho, co nám říkali ve škole, tak nějak vyrozuměl, že smyslem lidského života je práce, rozumělo se jí budování pokrokové socialistické společnosti. Jasně, práce je důležitá. Ale přiznám se, že to mě úplně neuspokojovalo. A dlouho, dlouho jsem ten smysl hledal. Autor žalmu nám svou písní napovídá, nabízí nám své vyznání a spolu s ním docela neotřelý pohled na věc: Posláním celého stvoření je chválit Hospodina, svého Stvořitele a Ochránce.

Je přece zásadně důležité vědět, proč je tady svět, proč jsem tady já! Svět tady není proto, aby hořel v ohni válek a katastrof. Příroda tu není hlavně proto, aby ji někdo vydrancoval, zamořil a pak se odstěhoval na nějakou jinou planetu. A člověk neexistuje jen proto, aby se dřel jak kůň a zkoušel „si udělal jméno.“

Všichni mají spojit své hlasy v chvále svého Stvořitele. Chvály Hospodinových podivuhodných skutků nejsou vyhrazeny pouze nebešťanům, připojit se má i země. Proto je další část žalmu věnovaná jí. A je to opravdu zvláštní pěvecký sbor: netvoři a propastné tůně, oheň, krupobití, sníh i mlha, bouřný vichr… 

Příznačně se na zemi začíná tím, z čeho měl člověk odpradávna respekt a hrůzu, protože dobře věděl, že si to neochočí a že tomu v žádném případě neporučí. I bouři s blesky a krupobitím, kterou dnes se všemi moderními prostředky dokážeme jakž takž předpovědět, ale rozhodně ne zkrotit, má Hospodin pod kontrolou. I ten bouřný vichr je v jeho službách!

K chvále se mají připojit i hory a pahorky, veškerá zeleň a všechny druhy živočichů volně žijících i domácích. Tedy i horstva, v nichž starověký člověk spatřoval sídla bohů, i rozložité stromy, pod nimiž se klaněl, to všechno má vzdát chválu a čest Hospodinu.

Jako poslední v řadě jsou jmenováni lidé, od nejvýše postavených, vladařů a hodnostářů, až po docela „obyčejné“ občany. I z toho stručného výčtu má být patrné, že nikdo není vyňat, nikdo nemá zůstat stranou, když je vzdávána chvála jedinému Bohu a Stvořiteli. Právě vládcové, ti, kteří si i dneska přisvojují božské pravomoci, si mají uvědomit, že jsou pouhým stvořením, že i nad nimi stojí a panuje někdo větší a silnější.

Skutečně celé stvoření se má spojit v chvále Hospodinova jména. Toho jména, které Pán Bůh kdysi zjevil svému služebníku Mojžíšovi. Jména, které se dá vyložit „Jsem, který jsem“, ale i „Budu, který budu“, tedy „Já jsem ten, který je a bude s vámi!“

Celé stvoření je povoláno chválit Jméno, které zaslibuje Boží blízkost a svědčí o Božím vytrvalém zájmu, o jeho stvořitelské péči. Chválou živého Boha to začíná – naše písně díků nejsou jen jakýmsi přídavkem, který může, ale taky vůbec nemusí být, něčím, na čem v podstatě nezáleží. Záleží!

Chvála nemá dát jen průchod našim emocím. Je naší reakcí na Boží milost, je vlastně tím jediným, co můžeme svému Bohu a Stvořiteli dát. Odpovídáme jí na Boží slovo. Chvála patří do vztahu důvěry a vděčnosti, dává výraz naší radosti. Právě ve chvále Hospodinova jména se má spojit celé stvoření. Jednota v chvále a děkování Hospodinu.

Občas zmiňuji, že jsem stále příznivce projektu EU, pořád mu fandím. I přes všechny chyby a zádrhele jsem vděčný, že můžeme patřit do tohohle prostoru z globálního pohledu nebývale velké svobody, prosperity a bezpečí.

A v EU se řeší, v posledních letech se zvýšenou naléhavostí právě otázka důslednějšího sjednocení. Mluví se o projektu evropského superstátu. A spolu s tím se řeší otázka, na jakých základech vlastně sjednocená Evropa stojí – a bude stát. Stačí idea vzájemně výhodné spolupráce, idea prosperity a míru? 

Stačí to, když znovu čelíme vážnému ohrožení a proudí k nám uprchlíci z oblastí zničených nájezdníky z východu? Stačí idea prosperity, když celý evropský blahobyt už dávno jede na dluh, a ten se řeší tištěním dalších bankovek a ještě větším zadlužováním??

Žalmista nás svou písní upozorňuje, že základ pravé jednoty si sami nevymyslíme a nevytvoříme. Jediný základ skutečné, pevné, požehnané jednoty totiž existuje mimo nás. Je třeba ho hledat nad námi. Jediným spolehlivým základem jednoty – a přitom jednoty v nesmírné rozmanitosti a bohatství – je Hospodin a Ten, kterého poslal, aby nás přizval do rodiny důvěry a naděje.

Tu pravou jednotu, v níž člověk nic neztrácí, ale jen získává, lze nalézt v Hospodinu a jeho Synu. Nechci nechat zapadnout závěrečnou zmínku o Izraeli. Izrael je stále „lidem Hospodinovy blízkosti“, lidem, na němž Hospodinu záleží. A my, sestry a bratři, smíme chválit Boha za to, že poslal Ježíše k shromáždění a spáse Izraele, a že přitom otevřel svoji náruč také pro nás!

Ano, i my všichni máme ve víře účast na Boží spáse, na tom velikém a krásném díle Boží lásky a dobroty! Jen považte: i tohle naše obecenství je součástí rodiny díků a chval. I tenhle náš sboreček, jako společenství víry v Krista, je malým zárodkem nové jednoty a obnovy celého stvoření!

Modlitba: Hospodine, náš nebeský Otče, děkujeme, že smíme připojit své hlasy k chvalozpěvu Tvého stvoření. Děkujeme, že jsi nás v Kristu přijal a povolal. A prosíme, oslav se v našich životech, použij si naše slova a činy podle svého milosrdenství a slitování! Amen.