Kázání 1. ledna 2025

Nakolik si uvědomujeme, že žijeme v čase blízké Boží spásy? Pán Bůh i v naší zemi jedná, dotýká se očí, uší i srdcí, otevírá vrata žalářů, aby ti, kteří se už dlouho z různých důvodů cítili jako v kriminále, mohli konečně vyjít ven. Nakolik to Ježíšovo „dnes“ promlouvá do naší osobní současnosti? Jak ho pociťujeme, zakoušíme?
Nevím, jak to máte vy, ale já se v myšlenkách asi stále častěji obracím do minulosti. Při setkáních s milými lidmi, na určitých místech, kam se vracím, se mi vybavují hezké chvíle, které jsem mohl prožít. Dochází mi, jak byl každý z těch okamžiků jedinečný a vlastně neopakovatelný, i když to tehdy, když jsem to prožíval, vypadalo celkem obyčejně a nepřišlo mi to zas tak výjimečné. Dnes už vím, že to bylo výjimečné a že to rozhodně stálo za to.
Vybavují se mi ovšem taky chyby a hlouposti, které jsem natropil. Nebilancuji až s koncem roku, ale spíš tak průběžně. A někdy cítím lítost, ale pak taky vděčnost a žasnu, jak si Pán Bůh dokáže poradit i s tím, co se mi zrovna nepovedlo! Rozhodně netvrdím, že jsem všechno zpracoval a všechno pochopil, kdepak. Ale tím spíš se někdy nestačím divit!
Vzpomínám, ale víc plánuju, hlavně tedy ve své práci. Svatby se musely plánovat rok dopředu vždycky. Ale ono se to stále víc týká i dalších akcí. Abychom měli zajištěné příhodné místo pro tábor nebo sborový pobyt, často už objednání rok předem nestačí. Tak jsme na podzim 2024 sháněli místa pro rok 2026. 
Plánujeme a vzpomínáme. Ale jak prožíváme současný okamžik? Naše křesťanská existence v tomhle světě je poznamenána určitým napětím. Mesiáš Ježíš už se narodil, sloužil, trpěl za nás, umřel a vstal z mrtvých. Vstoupil na nebesa. A jednou se k nám vrátí. 
Boží království už vešlo do světa a dál v něm působí. Ale zatím skrytě. Jeho viditelné projevy – existence a služba církve – většinou nikoho moc neohromí ani snadno nepřesvědčí o Boží blízkosti. Žijeme v očekávání, v čase mezi prvním a druhým Kristovým příchodem. 
Jak zakoušíme ono Ježíšovo „dnes“? Ježíš se vrátil do Nazareta, kde vyrůstal. Asi docela obyčejný sobotní den. Docela obyčejné bohoslužby v celkem obyčejné synagoze. Ježíš podle svého obyčeje vchází a chystá se číst z Písma. Podají mu svitek s Izajášovým proroctvím. Ježíš vyhledá svědectví o poslání Hospodinova služebníka a začne číst.
S jakým očekáváním asi přišli toho dne do synagogy Nazaretští, Ježíšovi sousedé a známí? Věděli, že se Ježíš vrátil domů a jistě se v sobotu objeví ve shromáždění? Byli zvědaví na mladého nadějného kazatele, o němž už se ví po celé Galileji? Asi ano. Když Ježíš dočetl, oči všech v synagoze na něj byly napjatě upřeny. 
Bible. Její čtení a výklad, přemýšlení nad jejími slovy stále tvoří podstatnou součást našich shromáždění, nejenom bohoslužeb, ale i většiny setkání v týdnu. Čekáme, že nás kromě útěchy a povzbuzení třeba taky překvapí, zaskočí, vyvede z míry? Doufáme, že nějak promluví do naší aktuální situace, že změní nás pohled na to, s čím jsme si nevěděli rady, a nebo jsme to naopak považovali za zcela jasné a vyřízené?
Když Ježíš dočetl, udělal malou pauzu a potom pronesl něco, čím dnešní kázání asi většinou nezačínají: „Dnes se splnilo toto Písmo, které jste právě slyšeli.“ Synagogou to v ten okamžik určitě pořádně zašumělo. Protože takové prohlášení mohlo znamenat jen jedno: že očekávaný Boží služebník už je tady! Jenže před nimi seděl obyčejný tesař, kterého od dětství znali. 
Jejich údiv se zanedlouho změnil v pobouření a hněv. Ale tam jsme dnes nedočetli, abychom mohli zůstat u onoho „dnes.“ Co tu Ježíš vlastně říká? A co to znamená pro nás? Například to, že Hospodin plní své sliby a my se na jeho slovo můžeme spolehnout. 
Naplnění jeho slova se ovšem může udát jinak, než jsme čekali, vypadat jinak, než jsme si malovali. Když jde o Boží dílo, měli bychom vždycky zůstávat co nejvíc otevření a vstřícní vůči překvapením. Zkusím to povědět takhle: Měli bychom být připraveni na to, že asi nemůžeme být nikdy dost připraveni, když se náš Bůh pustí do díla a začne se naplňovat, co řekl. 
„Dnes“ hraje v evangeliu důležitou úlohu. „Dnes se vám narodil Spasitel, Kristus Pán,“ zvěstují andělé. „Zachee, pojď rychle dolů, neboť dnes musím zůstat v tvém domě,“ slyší vrchní celník v Jerichu z úst Ježíšových a je z toho úplně na větvi! Protože „dnes přišlo spasení do jeho domu“!
Sestry a bratři, i my žijeme v onom „dnes“, které vyhlásil Ježíš. Právě dnes míří k chudým, zdeptaným a spoutaným dobrá zpráva, která má moc změnit jejich život. A my jsme, ač nejednou zmatení a úplně nepřipravení, součástí toho velikého Božího díla záchrany! Každý z nás má své místečko v Božím plánu, který se naplňuje právě dnes!
Je tu řeč o zajatcích a uvězněných, o lidech se zlomeným srdcem! Ježíš nepřišel léčit jen drobné oděrky a malá zranění, která by se i bez něj časem sama zacelila. Rány, které zasazuje hřích, se jen tak samy od sebe nezacelí, potřebují odborné ošetření!
Boží služebník Ježíš přišel vyhlásit léto milosti Hospodinovy. Každý padesátý rok měl být v Izraeli létem milostivým. Byl to ohromný Boží vynález. Měl to být rok smazání dluhů a nápravy křivd, rok osvobození zotročených. Je otázkou, jak často na něj v Izraeli došlo. Protože ti, kteří měli nahrabáno, se svých majetků a otroků nehodlali vzdát. Ale Hospodinův zákon hovořil jasně.
Sestry a bratři, to léto milostivé, které vyhlásil Ježíš, stále trvá. Vím, že to zní trochu zvláštně, když tohle prohlásím v zimě, kdy zrovna mrzne až praští. Ale osvobození spoutaných je něco, co se má dít právě dnes. Kéž se i naším prostřednictvím dostává dobrá zpráva k těm, kteří vyhlížejí vysvobození!

Ježíši Kriste, náš Pane, děkujeme, že mocně promlouváš do lidských životů – i v naší zemi, i tady v Bukovce. Prosíme o moudrost Tvého Ducha, o sílu a odvahu k následování. Kéž je pro nás ten nový rok i při různých zkouškách a problémech časem milosti! Amen.