Kázání 11. července 2021

Čtení: Ž 14 Základ kázání: L 12,13-21

Milé sestry, milí bratři, kdo by občas nezatoužil mít v bance tolik, aby si nemusel dělat nějaký čas starosti? Nepanuje celkem rozšířená představa, že peníze vyřeší všechno? Před lety jsem četl rozhovor s jedním mládežníkem. Zaujalo mě, jak si uměl pěkně narýsovat život. Myslím, že to byl student ekonomie. Měl už docela přesnou představu, kdy by asi mohl vydělat první milion a pak díky němu další a kdy už by měl mít dost peněz na to, aby mohl žít z úroků. Myslel přitom i na druhé a chtěl se pak, až bude mít vyděláno, věnovat různým bohulibým činnostem a službě bližním. Fascinovala mě ta jasnost, přímočarost a jednoduchost jeho vize. Je fakt, že některým lidem se to podaří. Naplánují si byznys a jdou za svým a cílovou částku skutečně vydělají.
A boháči z Ježíšova podobenství se to podařilo! Na polích se mu urodilo tolik, že to neměl kam dát. Rýsovala se před ním skvělá, bezstarostná budoucnost. Teď to teprve bude ono, teď zúročí všechna ta léta starostí! Jenže pak se ukázalo, že statkář, který se snažil svoji budoucnost důkladně promyslet a připravit, ve skutečnosti vůbec připraven nebyl.
Ale než zapátráme, v čem vlastně spočíval boháčův problém, vraťme se na začátek příběhu. Zajímavý je už samotný úvod k podobenství. Za Ježíšem přišel někdo ze zástupu s žádostí: „Mistře, domluv mému bratru, ať se rozdělí se mnou o dědictví.“ Prý se Židé v případě takových sporů skutečně obraceli na učitele Zákona s žádostí o rozhodnutí. Můžeme ta slova číst jako oprávněnou prosbu někoho, komu se děla nespravedlnost, a tak hledal zastání. Žadatel zřejmě spoléhal na Ježíšovu moudrost, pravdivost a smysl pro spravedlnost. Ale zdá se, že ho Ježíš docela nekompromisně odpálkoval. Znamená tu Ježíšova odpověď naprostý distanc od veškerých finančních záležitostí? Ježíš se cele věnoval zvěstování Božího království. Takže jistě nepovažoval za svůj úkol dělat rozhodčího v majetkových sporech. Já bych jeho odpovědi rozuměl asi takhle: „Přátelé, tohle je váš problém, majetkové záležitosti jsou ve vaší kompetenci. Něco vám bylo svěřeno, máte s tím nějak, pokud možno moudře naložit, tak si s tím nějak poraďte!“ Navíc k tomu Ježíš připojil i vodítko pro veškerá další jednání a spory o majetek: varování před chamtivostí. Řecké slovo znamená slušně řečeno „nenajedenost“, nenasytnost. Není to jen nějaké škudlení do prasátka, ale neukojitelná touha mít stále víc. A na tohle tedy pozor, protože život člověka nespočívá v tom, čím se ho zcela běžně snažíme zajistit a pojistit, ale v něčem jiném.
Proto Ježíš přidal příběh. Podobenství, které podrobně nevysvětluje, jak se měl boháč chovat, aby si skutečně zajistil život. Mluví se v něm právě o tom, co dělal a plánoval nakonec docela nadarmo a zbytečně. Což je trochu šok a provokace, protože aspoň ze začátku příběhu se tomu movitému muži vlastně nedá nic moc vytknout. Jedná docela logicky a racionálně. Nepadne tu ani slovíčko o tom, že by ke svému majetku přišel nepoctivě, že by někoho utiskoval nebo okrádal. Nepřipomíná buržousta s panděrem a v cylindru, karikaturu, jaké jsem vídal v dětství v humoristických časopisech.
Prostě majitel pozemků, kterému země hojně urodila. Tolik, že si musel promyslet, jak postupovat dál. V tuhle chvíli není ani nápadné, že se radil sám se sebou. Dnes kolem sebe mívají vysoce postavení a bohatí lidé týmy poradců; ale konečné rozhodnutí je nakonec stejně na tom, kdo šéfuje.
Plán, který se zrodil v statkářově hlavě, byl docela velkorysý. Žádné přístavby ke starým stodolám, žádné flikování, kdepak – zbořit a postavit nové a lepší! Něco podobného přece dělají bohatí lidé a velké firmy a instituce i dneska: často se nezdržují opravami a rekonstrukcemi starých budov. Prostě je srovnají se zemí a postaví něco úplně nového, co by je důstojně reprezentovalo. Když si tohle všechno milý statkář odvážně a velkoryse promyslel, dokonce si i naplánoval, co řekne své duši, až svoji velkolepou vizi uskuteční: „Duše, máš k dispozici mnoho majetku na spoustu let; dej si pauzu, jez, pij, raduj se!“
A tady už to začíná být jaksi podezřelé a nápadné. Vždyť ten člověk mluví pořád jen sám se sebou! Připomíná mi to podivnou parodii na začátek Ž 103, kde žalmista vyzývá vlastní duši k chválení Hospodina. Tady se boháčova duše obrací jen sama k sobě a pochvaluje si, jak si to všechno skvěle zařídila. Teprve nyní se začíná odkrývat statkářův problém: nikoho jiného kromě sebe nevidí, nezná, neuznává. Na Pána Boha si ani nevzpomene; jak to vypadá s jeho dalšími vztahy, můžeme pouze hádat. V celém podobenství dosud figuroval pouze sám boháč a majetek, o který se stará, nikdo další. Stále zřetelněji se tu rozprostírá hrozivá prázdnota existence, která se soustředila jen na sebezajištění, na získávání a hromadění.
Ale i když sám statkář na všechny okolo zapomněl, na něho ještě pořád někdo pamatuje. Do jeho zdánlivě tak pečlivě zajištěného a bohatého, a přece prázdného žití promluví – Bůh. V Ježíšových podobenstvích je dost výjimečné, že tu náhle vstupuje do děje sám Bůh, neskryt za roli krále, otce či hospodáře. Kdo jiný by ale taky ještě mohl oslovit a vyburcovat člověka, který s nikým mluvit nepotřebuje, který si je naprosto jistý svým postavením a možnostmi a nikoho dalšího nerespektuje natolik, aby si od něj dal poradit?
Náhle do samomluvy boháče promlouvá Bůh; ne proto aby soudil, ztrestal a zahubil, ale aby naléhavě varoval: „Blázne, pošetilče...!“ „Bláznem“ je v Bibli nazýván ten, kdo nepočítá s Bohem a žije, jako by Boha nebylo. K čemu takový postoj vede, nám vyprávěl žalmista. I zdánlivě promyšlené a logické kroky se pak v konečném součtu ukážou jako čiré bláznovství. Boháč ve své pošetilosti shromažďoval jen sám pro sebe, proto o všechno přišel. Cítil se být svrchovaným pánem svého majetku, ale nedošlo mu, že svrchovaným pánem svého života není!
Nejde tu o nějaké střádání a hromadění, ať už zásluh nebo čehokoliv jiného. Kritický osten nemíří ani proti veškerému plánování. I ten majetek je v tom opět zcela nevinně. Záleží jen na tom, jak s ním člověk naloží. Bůh tu vstupuje do příběhu pošetilého statkáře jako ten, kterému je nejvíc líto každého promarněného života, každé nevyužité, zahozené příležitosti.
Ježíš nás prostřednictvím podobenství napomíná, abychom při všem svém organizování a plánování budoucnosti pamatovali na přítomnost a byli teď a tady celým srdcem a rádi pro svého Boha a taky spolu a pro sebe navzájem. Zve nás, abychom se učili rozhlížet a naslouchat, přijímat a sdílet, protože z té nebeské perspektivy člověk nebohatne tím, co si nastřádá, ale spíš tím, o co se rozdělí.
Ježíš nás volá, abychom taky pamatovali na své duše, ovšem jinak než boháč z podobenství. Máme je otevřít Bohu, a tím životu, lásce, naději. To je ta správná příprava na budoucnost.
Svatý Bože, jsi svrchovaným Pánem našich životů. Kéž na to nezapomínáme, abychom žili, sloužili i plánovali v bázni před Tebou. Amen.