Kázání 10. ledna 2021

Milé sestry, milí bratři, Ježíš v téhle části Matoušova evangelia právě dokončil kázání na hoře. Uzavřel je podobenstvím o dvou stavitelích, jehož poselství lze shrnout: blaze každému, kdo vezme Ježíšovo slovo vážně a začne stavět na něm. A hned vzápětí se objeví někdo, kdo Ježíšovo slovo vážně vzal a odhodlal se Nazaretského oslovit. Hned se má ukázat, že Ježíš pouze nekáže jako ten, kdo má moc, ale že tu moc skutečně má! Moc i nad trápením, které přesahuje lidské síly a možnosti.
Ježíše teď následují velké zástupy, které užasly nad jeho učením. Ale z davu se náhle vydělí muž a padá před Ježíšem na zem. Řecký text zde má slůvko „hle“, které ekumenický překlad vypouští. To „hle“ nás upozorňuje, že se chystá něco nového a důležitého – i když se k Ježíšovi blíží jen jeden chudák, svou nemocí vyloučený z lidské společnosti, a také z bohoslužebného života.
Malomocný, trpící nejen svou nemocí a jejími bolestivými projevy, ale taky sociální izolací a snad i přesvědčením, že se na něho Pán Bůh hněvá, že nese trest za svůj hřích. Tomu by nasvědčovala skutečnost, že nemocný nemluví o uzdravení, ale o očištění. Odloučení, které nemoc způsobila, pro něho bylo zřejmě horší než samotné malomocenství.
Můžeme tu zahlédnout něco z toho, co se i dneska děje mnoha lidem po celém světě. Tisíce jsou v karanténě kvůli infekční nemoci, kterou se nakazili. Ale spolu s nimi jsou v izolaci tisíce dalších, například starých lidí v domovech pro seniory; ti jsou navíc, na rozdíl od nemocných, kteří se po uzdravení mohou vrátit do práce, v naprosté nebo částečné izolaci celé měsíce.
A vzpomeňme na sestry a bratry, kterým schází přímá účast na bohoslužbách a kontakt se společenstvím církve. Na mnoha místech světa neprobíhají bohoslužby jinak než on-line třeba už celé měsíce! Téma osamělosti a izolace od společenství, téma pocitu odloučení od Boha a jeho milosrdenství, které evangelijní příběh nastoluje, není jen dávnou, překonanou minulostí! Aniž bych přitom chtěl jakkoliv srovnávat covid-19 s malomocenstvím.
Jeden jediný člověk z velikého zástupu – ale Ježíš ho nepominul, nepřehlédl. Ani ho neodkázal na jindy s odůvodněním, že má před sebou ještě několik pracovních schůzek a večer další náročný program. Ježíšovi nikdy nesplyneme s davem v jednu jednolitou masu. Nemusíme mí obavy, že by nás s našimi osobními starostmi přehlédl a pominul.
„Pane, jestli chceš, můžeš mě očistit.“ To vlastně není prosba o uzdravení, nebo je to přinejmenším trochu zvláštní prosba, formulovaná jako konstatování: „Pane, ty máš moc mě očistit a navrátit do života. Já tomu věřím a spoléhám se na to, proto jsem teď tady před tebou. Je to zcela v tvých rukou. Budeš-li chtít, budu zachráněn. Ne má, ale tvá vůle se staň.“ Modlitba, která plně respektuje naprostou Boží svobodu a svrchovanost. Není to výraz rozpolcenosti a pochybností, jestli je Pán Bůh vůbec schopen nějak zasáhnout, jestli má moc něco změnit.
Naopak, tahle modlitba vyjadřuje velkou důvěru v Boží, v Ježíšovu svrchovanou moc i nad utrpením, které se vymyká lidským možnostem. Ještě pořád není tak hrozně dávno doba, kdy byla lepra nevyléčitelnou nemocí. I dnes trvá její léčení s využitím nejmodernějších prostředků celé měsíce, případně i léta. Díky Pánu Bohu za všechny medikamenty a možnosti léčby! Kéž přitom nezapomeneme, že každé uzdravení je i při veškeré práci lékařů a dalších lidí vždycky zároveň dar Boží.
Na modlitbu víry Ježíš odpovídá dotekem a slovy: „Chci, buď čist!“ A na to slovo bylo malomocenství hned očištěno. Zázrak! V příběhu, který jsme četli z Druhé knihy královské, se izraelský král velmi rozhorlil, když mu aramejský král poslal svého malomocného služebníka Naamána s žádostí o uzdravení: „Co to po mně chce? Copak jsem Bůh?! Vidíte, že proti mně jen hledá záminku!“ Rozumělo se tedy, že malomocenství může vyléčit pouze sám Bůh. Naamán pak po svém uzdravení vyznal Hospodinovu jedinečnost a svrchovanost: „Hle, poznal jsem, že není Boha na celé zemi, jenom v Izraeli!“
Jestliže tu tedy Ježíš hned na úvod celé série svých divů uzdravuje jediným svým slovem malomocného, je to více než jen jemný náznak, je to znamení, že se tu pouští do díla sám Bůh Izraele! Svatý Izraelský se sklání k ubohým, kteří se pohybují na samé hranici života a smrti, pro své okolí možná už víc mrtví než živí, a Ježíšovými ústy vyhlašuje: „Chci, buď čist!“ Chci. Žádné „já ti nevím, možná, snad, počkej, musím si to ještě rozmyslet“! Chci!Tohle Boží „chci“, vyslovené k nám v Ježíši Kristu nabádá k opatrnosti, když se začnou rozvíjet teorie, jak je to vlastně z hlediska naší víry se současnou koronavirovou pandemií. Je to Boží trest? Výstraha a memento celé naší civilizaci? Příležitost k hlubokému zamyšlení? Jak a kde to celé vlastně začalo? Jakou roli v tom sehráli lidé, kteří přece mají prsty v kdejaké katastrofě?
Celý věnec otázek, na které nenalézám jednoduché odpovědi. Čeho se však můžeme i v tento čas zachytit, je pravda zjevená v Ježíši Kristu a dosvědčená evangeliem: Boží vůlí je očištění, uzdravení a osvobození trpícího člověka, Je třeba přinést všechny ty pochybnosti, strachy i nezodpovězené otázky Ježíši Kristu.
Příběh o uzdravení malomocného nevypráví pouze o uzdravení, ale také o očištění, které umožňuje návrat k Bohu – a k lidem. Nemluví se tu sice přímo o problému hříchu, ale můžeme ho tušit za slovy o potřebě očištění. V každém případě tu nejde o nic menšího, než o vysvobození ze silového pole smrti a navrácení životu, obnovení společenství s Bohem. To symbolizuje Ježíšův dotyk.
Zákon takový kontakt s malomocnými zakazoval. Ale Ježíš tu jedná jako svrchovaný Pán nad zlou nemocí i nad Zákonem. Ten, kdo sám očišťuje, nemůže být znečištěn. Ježíš dotykem a slovem překonává vzdálenost mezi svatým Bohem a hříšným člověkem, kterou z lidské strany nebylo možné překlenout.
Možná zarazí Ježíšův příkaz, aby uzdravený nikomu nic neříkal; zvláště když je zároveň vyzván, aby naplnil požadavky Zákona – jim na svědectví. „Jim“ asi znamená hlavně kněžím, i když zřejmě nejsou míněni jen oni. My i odjinud z evangelií víme, že Ježíš nijak nestál o pověst věhlasného zázračného léčitele, která mu někdy i komplikovala jeho kazatelskou službu. Proto ten zákaz mluvit o uzdravení. Ale kněží se mají o uzdravení malomocného dozvědět, dokonce je podle Zákona budou muset i sami vyhlásit. Nejenom zástupy lidu, ale i náboženské autority , všichni mají vzít na vědomí, že je tu Ten, který očišťuje a vyvádí ze smrti do života!
Pane Ježíši Kriste, Tvé slovo očišťuje a přivádí do společenství. Prosíme, dopřej nám i dnes ve společenství s Tebou načerpat sílu k službě i odvahu ke sdílení. Amen.