Kázání 19. dubna 2020

Čtení: Ž 118,19-29 Základ kázání: L 24,36-49

Milé sestry, milí bratři, první den po sobotě byl pro Ježíšovy učedníky a učednice plný znepokojivých, vzrušujících událostí, a to ještě překvapením ani zdaleka nebyl konec! Temnota Velkého pátku, zděšení, zklamání a veliký zármutek, to všechno nezmizelo naráz. Proměna nevěry v důvěru není snadná a už vůbec ne automatická záležitost; to dosvědčuje evangelium velmi zřetelně. Ti, kteří chodili s Ježíšem, to měli po jeho smrti těžké. Po krvavé likvidaci milovaného učitele byli v šoku. Vždyť všechny jejich naděje spojované s Ježíšem se rázem obrátily v prach.
Ale pak přiběhly ženy, oči navrch hlavy, že našly hrob prázdný a ještě k tomu k nim promluvili andělé: Ježíš byl prý vzkříšen! Chudinky, asi neunesly tu strašnou bolest, ženy si vůbec všechno hrozně berou... To už bylo na učedníka Kleofáše a jeho kamaráda trochu moc; řekli si, že to v Jeruzalémě raději zabalí a vrátí se domů, než se z toho smutku taky zblázní. A šli. Ale na cestě se k nim připojil někdo, kdo je dokázal na jejich útěku nejenom zastavit, ale dokonce vrátit zpátky do Jeruzaléma. Ježíš! V Jeruzalémě se učedníci dozvěděli, že nejsou se svou zkušeností sami; Vzkříšený se setkal také se Šimonem Petrem. Že by to tedy ukřižováním opravdu neskončilo?
Sestry a bratři, celá zpráva o setkáních se vzkříšeným Ježíšem nás má, mimo jiné, vést k rozpoznání: pokud by všechno záleželo pouze na učednících, tak by to tady skončilo. Ježíšovi nejbližší by o všech těch pozoruhodných událostech ještě pěkně a dlouze podiskutovali, tak jak umíme o různých věcech zaníceně diskutovat. Snad by i v Jeruzalémě založili nějakou společnost pro uchování Ježíšova prorockého odkazu – taková malá neziskovka aspoň s jednou pobočkou v Galileji. A to by asi bylo všechno.
Neskončilo to jen proto, že uprostřed debatního kroužku stál náhle sám Ježíš. A vyvolal nefalšované zděšení. Úlek, jaký způsobí prožitek, přesahující veškeré dosavadní zkušenosti, setkání s projevem svrchované Boží moci. Ježíšova otázka dokládá, že ani setkání tváří v tvář nezbavilo učedníky skepse a pochybností. Co jim Ježíš nabídl jako důkaz? Své ruce a nohy. Proč končetiny? Když se snažíme někoho poznat, identifikovat, díváme se mu zpravidla do obličeje, ne na ruce nebo na nohy. Občas někoho poznáme i na větší vzdálenost podle jeho typické klátivé či kolébavé chůze, jiného podle jeho oblíbeného oblečení. Ale vždycky nás ujistí až pohled do tváře. A hlas. Čím jsou tedy důležité ruce a nohy Vzkříšeného?
I když nejsou výslovně zmíněny, jistě tu máme myslet na rány po hřebech. Zmrtvýchvstalý Ježíš se dává poznat podle zranění, která utrpěl v zápasu s mocnostmi hříchu a smrti, podle ran je možné ho identifikovat. Vzkříšený Ježíš odkazuje své učedníky zpátky na svůj kříž. Je to pozoruhodný moment, když si vezmete, kolik obrazů a obrázků Ježíše už vzniklo a jak rozdílně si Nazaretského různí tvůrci představovali a představují. Evangelista Lukáš jako by naznačoval, že konkrétní vzezření Ježíše snad není až tak zásadně důležité; otázka jestli modrooký blonďák nebo brunet – nakonec jednou budeme vědět víc. Na čem však teď a tady záleží, jsou Ježíšovy rány, podle nichž ho lze bezpečně identifikovat; tedy podle toho, co pro nás udělal!
Pravého Spasitele poznáme podle ran, které utržil, když za nás položil život. K tomu, abychom se o něm mohli dozvědět, co znát potřebujeme, nám dobře poslouží Bible, jak tu sám Vzkříšený dosvědčuje. Nemusíme informace o Pánu Bohu hledat ve složitých teologických spekulacích ani v hlubinách svého zbožného nitra. Stačí naslouchat evangeliu a taky se dívat očima víry, vnímat drobné i větší divy, učit se vnímat projevy lásky a dobré dary Vzkříšeného, se kterými už jsme udělali zkušenost.
Evangelista Lukáš ve své zprávě klade nemalý důraz na viditelnou a hmatatelnou realitu Ježíšovy přítomnosti. Učedníci ho mohli nejenom vidět a slyšet, ale dokonce se i dotknout jeho oslaveného těla (i když nevíme, jestli tak někdo učinil), ba dokonce viděli Vzkříšeného jíst! Ježíš nebyl pouhým plodem jejich zjitřené mysli, žádný duch, vidina, přelud! Jen skoro mimochodem se tu potvrzuje důležitost těla jako nositele identity. Ve vzkříšení Ježíšovo tělo nezmizelo jako nepotřebný obal, vězení duše, ale bylo proměněno. Proto smíme vyznávat stejnou naději vzkříšení i pro ta naše křehká a někdy i hodně bolavá těla!
Učedníci se přesvědčili, že je s nimi opravdu jejich Pán. A zděšení vystřídala radost. Vzkříšený Kristus uprostřed společenství církve. Nepřišel jen trochu povzbudit a maličko usměrnit své pevně doufající, statečné a odhodlané věrné, ale vysvobodit zdeptané a vyděšené, Sestry a bratři, Kristus přichází, aby daroval svůj pokoj, probudil radost a vnesl naději do obav a trápení našich životů. Všechny tyhle dary smíme hledat ve shromáždění Božího lidu. Čekat na promluvení svého Pána a doufat, že nám, podobně jako prvním učedníkům, připomene, co jsme už sice možná slyšeli a věděli, ale co se nám ve víru denních událostí a pro všechny ty starosti úplně vykouřilo z hlavy.
Smíme prosit, aby nám Kristus otevřel mysl a my mohli porozumět poselství Písem. Ukřižovaný a Vzkříšený je jejich středem, je klíčem, který Písma otvírá; nejenom Nový, ale právě tak i Starý zákon (tedy Mojžíšův zákon Proroky a Žalmy, jak je tu o nich řeč). Kdo touží porozumět tomu, oč se v Bibli jedná, měl by začít u Ježíše, obrátit se k němu. A platí to i opačným směrem: kdo chce pochopit, co se to vlastně přihodilo v Ježíšově kříži a vzkříšení, proč právě Ježíši z Nazareta právem přísluší titul Mesiáš – Kristus, nutně potřebuje poselství biblických svědků.
Vybavuji si přitom rozhovory z poslední doby s mladými, vzdělanými lidmi, kteří začali číst Bibli, protože jsou důslední, tak pěkně od začátku – a už někde v Mojžíšových knihách se zasekli a nemohli dál. Starozákonní svět jim byl natolik cizí a vzdálený, že si s ním nevěděli rady. Určitě i vy můžete narazit na někoho, kdo se ocitl v podobné situaci. Co doporučit? Já vždy nejdřív zdůrazním, že Bible potřebuje výklad. A cítím se oprávněn – i díky oddílu z Lukáše, kterým se dnes zabýváme – doporučit, aby dotyčný začal Novým zákonem a v něm evangeliem, ať už Lukášovým nebo jiným. Prostě to vzít od Ježíšova příběhu. A pak si o tom promluvit, ideálně třeba na biblické hodině. Nejasně si vzpomínám, že jsem takhle kdysi s Biblí sám začínal...
Vzkříšený potěšuje, učí – a také posílá. Úkol, který svěřil svým apoštolům, pořád trvá: v Ježíšově jménu zvěstovat pokání na odpuštění hříchů všem národům. Přiznám se, že při čtení těchto slov znejistím. Zvěstujeme našim současníkům také tohle „pokání na odpuštění hříchů“? Nesnažíme se naléhavé volání k obrácení někdy poněkud ztišit, aby bylo evangelium pro moderního člověka stravitelnější? Nevím. Ale rozhodně vděčně přijímám Ježíšovo ujištění, že na splnění náročného poslání nejsme sami, není to jenom na nás. Protože i my, stejně jako první učedníci, smíme přijímat „výzbroj moci z výsosti.“ Zmrtvýchvstalý a vyvýšený Kristus nám sesílá svého Ducha, který uvádí do pravdy Písem, vysvobozuje ze strachu a probouzí víru, naději a lásku. Díky téhle Boží pomoci se neztratíme. Ba co víc, dokonce můžeme hledat a zvát druhé! Amen.

Modlitba
Pane Ježíši Kriste, jsi živý, a to znamená, že máme naději! Naději i pro ty chvíle, kdy se zdá, že se všechno hroutí, kdy nás tiskne bolest, strach, tíže našich selhání. I tehdy a nad tím vším platí, že Ty jsi živý a blízký a noc se chýlí ke konci. Děkujeme za výhled a naději, kterou smíme přijímat pro sebe a pro své blízké, pro církev i pro celý svět. Prosíme, smiluj se nad naší slabostí, odpusť nerozumy, hněvy a vzpurnosti. Otevři nám Písma, ať se můžeme zaradovat velikou radostí; a kéž jí umíme nakazit aspoň trochu i své okolí!
Přimlouváme se za své bližní, kterým se veškerá radost vzdálila, za lidi, kteří utrpěli bolestnou ztrátu, za srdce sevřená žalem a úzkostí. Prosíme o milost uzdravení pro nemocné. Modlíme se za seniory, kteří se ocitli v izolaci, za rodiny, ve kterých se naplno projevila doposud skrytá napětí a neshody. Modlíme se za všechny, kteří i ve ztížených podmínkách a pod rizikem nákazy dál léčí, pečují, povzbuzují, udržují pořádek, pečou chléb, starají se, aby fungovaly dodávky potravin, vody a energií, spravují obce a státy. Pane, děkujeme za jejich službu!

Milosrdný Bože, přijmi nás, když k Tobě ve jménu Ježíše Krista voláme: Otče náš...

Písně: EZ 343, 442, 505, 346 Svítá 319, 178, 74

Požehnání
Sám pak náš Pán Ježíš Kristus a Bůh náš Otec, který si nás zamiloval a ze své milosti nám dal věčné potěšení a dobrou naději, nechť povzbudí vaše srdce a dá vám sílu ke každému dobrému činu i slovu! Amen.