Kázání 13. června 2021

Čtení: Iz 29,13-19 Základ kázání: Mk 8,22-26

Milé sestry, milí bratři, přiznám se, že představa života ponořeného do tmy mně od malička, už jako chlapci naháněla husí kůži. Občas jsem zavřel oči a zkoušel si představit, že by to takhle bylo napořád – a bylo mi z toho úzko. Zároveň mě stále někdy překvapí, co všechno je schopen nevidět, nevnímat člověk, jehož zrak je po zdravotní stránce naprosto v pořádku a vidí skvěle. Co všechno může i dobrému zraku unikat, čím vším se dá člověk poměrně snadno zaslepit!
Někdy se divím, jak rozdílně mohou vidět tu samou záležitost třeba i členové jedné rodiny nebo jedné církve. To, co jeden považuje za naprosto zásadní a životně důležité, může někdo jiný, třeba i hodně blízký, považovat za nepodstatnou trivialitu. Co pro jednoho představuje důvod k vážným obavám, druhý klidně míjí bez povšimnutí. Nestalo se vám už někdy, že vás váš oponent dokázal svým zásadovým, jenže opačným pohledem zviklat i ve věci, kterou jste si byli poměrně jisti? Neříkali jste si už také někdy: „No to mě podržte! Co mi uniklo? Copak jsem slepý?“
V příběhu o uzdravení nevidomého je tahle symbolická rovina důležitá. Jen chvíli předtím se Ježíš plavil na lodi s učedníky, kteří si s sebou zapomněli vzít chleby. Starost o to, co budou mít k večeři, je zaměstnala natolik, že vůbec neposlouchali, co jim Ježíš říká. Až se jim podařilo Ježíše docela vytočit a uslyšeli: „Ještě nerozumíte a nechápete? Je vaše mysl zatvrzelá? Oči máte, a nevidíte, uši máte, a neslyšíte!“ Přitom měli oči zřejmě docela v pořádku. Ale zapomněli, čeho všeho už byli svědky, že se jejich Pán dokázal postarat o daleko větší zástup, než je partička vyhládlých rybářů. O tohle se jedná: vidět, rozpoznávat, že Bůh jedná a že něco dělá i pro mě. A důvěřovat mu. Nezapomenout, že je schopen se o mě postarat – i na pustých a vyprahlých místech, kam se člověk v životě občas dostane, i na rozhoupané loďce různých nesnází a rizik a pokušení.
Některé prvky vyprávění se shodují s příběhem o uzdravení hluchoněmého který jsme četli minulou neděli. Postiženého opět museli k Ježíšovi přivést, sám by se k němu nedostal. Tahle role nenápadných prostředníků a průvodců, přátel, o nichž se nic dalšího nedovíme, je ve skutečnosti velice podstatná. Na cestě k Ježíšovi se člověk zpravidla neobejde bez někoho, kdo mu řekne to pravé slovo, pozve ho, přivede do společenství, někoho, kdo se za něj pomodlí.
Dalším shodným prvkem je onen „individuální přístup“, na který už jsem také upozornil minule. K setkání došlo v obci, ale Ježíš nemocného vyvedl ven, samotné uzdravování se odehrálo v soukromí. I při téhle příležitosti Ježíš použil slinu, prostředek tehdejšími léčiteli běžně používaný. Všechno to zároveň bylo znamením pro nevidomého, že probíhá léčebná procedura.
Ovšem rozdíl spočívá v množství práce, kterou si Ježíš s nemocným dal. Tentokrát stálo Ježíše uzdravení ještě více úsilí než v případě hluchoněmého. Naprostá výjimečnost spočívá v tom, že vyléčení probíhalo po etapách – na to u Ježíše nejsme zvyklí! Co to jen muselo být za případ, že stál Ježíše takovou námahu?!
Biblisté se pozastavují nad zvláštní odpovědí postiženého: „Vidím lidi, vypadají jako stromy, a chodí.“ Jak věděl, jak vypadají lidi a stromy, pokud neviděl od narození? Ale to nás nemusí trápit, ta odpověď znamená zcela prostě, že uzdravení v tuhle chvíli ještě něco scházelo, pořád to nebylo ono. Až napodruhé Ježíš dosáhl žádoucího výsledku. Slepý konečně prohlédl a viděl už všechno zcela zřetelně. Teď bylo uzdravení dokonalé.
Zvláštní, co říkáte? Ale stačí si připomenout, jak Ježíš předtím pochodil ve svém domovském městečku. Copak mu v Nazaretě neřekli: „Odkud to máš, ty tesaři? Vždyť jsi vyrostl tady mezi námi! Co ty nám budeš vykládat?“ A jak to pokračovalo? Nemohl tam učinit žádný mocný čin, jen na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. A podivil se jejich nevěře. Těch nemocných tam asi bylo daleko víc, ale Ježíš je zřejmě nemohl uzdravit! Bez nějaké aspoň základní důvěry jako by měl svázané ruce! To si máme nad dnešním příběhem uvědomit: Má to s námi ale Pán Bůh práci!
Navrátit někomu zrak, vyvést ho z temnoty na světlo, to není jen tak. Vysvobodit někoho ze tmy hříchu, z pasti bludů a lží, aby byl schopen se zorientovat a našel cestu k životu, to dá pořádnou makačku! Ale podstatné je, že Pán Bůh si s námi tu práci dává! On chce, abychom viděli jasně a zřetelně, abychom rozeznali pravdu od lži a bílou od černé, moudré, povzbuzující slovo od povídaček a blábolů, realitu od reklamy, Pánu Bohu vždycky záleželo na tom, aby jeho lid viděl jasně a pravdivě, aby konečně pochopil, kdo je jeho Bůh, v kom spočívá jeho svoboda, jeho spása. Otevření slepých očí patřilo k rozhodujícímu zásahu, který Hospodin od pradávna připravoval; to jsme slyšeli u proroka Izajáše.
Nejde to bez kontaktu s Ježíšem. Intenzivního kontaktu, jak dosvědčuje náš příběh. Jsme zváni, abychom Ježíši Kristu svěřili všechno, v čem někdy bolestně tápeme a nevidíme na krok, svou dezorientaci a různé slepé skvrny. Je třeba mluvit s ním, svěřit se mu v modlitbě. A i když třeba někdy budeme jen koktat a to, co mu řekneme, nebude úplně dávat smysl, nebojte, on si s tím poradí. Protože mu na nás záleží! Ježíšem otevřené oči samozřejmě nedělají z věřícího někoho, kdo je vševědoucí a nikdy se nezmýlí. Ale zůstaneme-li v intenzivním kontaktu se svým Pánem a jeho slovem, dáme-li mu prostor, aby si s námi dal práci, pak smíme doufat, že nalezneme dobrou cestu i ve složitostech života a nedáme se tak snadno ošálit líbivou reklamou různých rádobyspasitelů.
Co asi Ježíš myslel závěrečným příkazem, aby uzdravený nechodil do vesnice? Ježíš odešel s postiženým a pak se vrátil sám – to je skoro na policejní vyšetřování! Vykladači tady myslí na tzv. mesiášské tajemství: Ježíš lidem na potkání nevykládal, že je Mesiáš, a nechtěl, aby se všude šířila zvěst o jeho mocných činech; k tomu přišel vhodný čas teprve po jeho vzkříšení.
Ale mně se tu vybavuje jiný příběh o uzdravení slepého, který zaznamenal evangelista Jan. Sotva je tam slepý uzdraven, začne mít problémy. Lépe řečeno: stane se okamžitě problémem pro své okolí. Sousedé ho nepoznávají a Ježíšovi protivníci hned sestaví vyšetřovací komisi a uzdraveného předvolají a vyslýchají. Dvakrát! Snad Ježíš poslal uzdraveného rovnou domů, aby měl čas se trochu připravit a rozkoukat. Na to, že teď vidí, si bude muset zvykat ten vyléčený, ale i jeho okolí. Možná teď, po setkání s Ježíšem, bude vidět některé věci jinak. Třeba se i pro někoho stane problémem a dostane se do potíží. Ale hlavní je, že vidí. A vidět zřetelně, pravdivě je dobré.
Pane Ježíši Kriste, děkujeme za Tvé slovo, které otvírá oči a osvobozuje k víře, naději a lásce. Prosíme, veď nás a ochraňuj, posiluj v nesnázích, ať zůstáváme v Tvé lásce. Amen.