Kázání 30. května 2021

Milé sestry, milí bratři, na neděli svaté Trojice se nabízí celá řada biblických oddílů. Rozhodl jsem se nicméně zůstat dnes ještě v 2. listu Timoteovi, který nám může také dobře posloužit. Z praxe vím, že pro některé křesťany představuje trojiční učení problém. Někdo ho moc neřeší, jiní si nad tajemstvím Trojice rádi zaspekulují. Ale znám také někoho, komu se trojiční učení stalo skutečným kamenem úrazu. A to dnes úplně pominu námitky příslušníků jiných náboženství, kteří nás křesťany považují více či méně za polyteisty, tedy za lidi věřící ve více bohů.
Přes všechny otázky, námitky a pochybnosti, které se během staletí vyrojily a ještě asi vyrojí, považuji učení o trojjediném Bohu za dobře biblické, opravdu založené na svědectví Písma. A aniž bych vám dnes chystal přednášku o Trojici, přece se chci spolu s vámi trochu zamyslet nad jejím tajemstvím. Co pro nás vlastně znamená, že věříme v Boha Otce i Syna i Ducha svatého?
Jak já mu rozumím, trojiční učení se pokouší vyjádřit jednu zdánlivě prostou a obyčejnou věc, a sice že náš Bůh jedná – pro nás a v náš prospěch a navazuje s námi vztah, který jsme my přerušili. Ukazuje, že Boží starost a péče o naše dobro, o naši spásu je kompletní a nic jí nechybí. Když člověk propadl pošetilosti a obrátil se k svému Stvořiteli zády, Bůh mu neoplatil stejnou mincí, nezůstal vzdálen a zahalen v mlčení. Přiblížil se ve svém Synu. A když Ježíš dokončil poslání, které mu svěřil Otec, sesílá svým učedníkům a učednicím Ducha svatého. Bůh nejenom že svou církev tvoří, ale také se o ni stará. Bdí nad námi, abychom neztratili, co pro nás připravil. Žijeme z věrné a nepřetržité Boží péče.
Což o to, člověk se taky dovede činit. Na začátku třetí kapitoly apoštol popisuje, jak aktivní budou lidé v „posledních dnech.“ Mimochodem: ty poslední dny nepředstavují nějakou vzdálenou budoucnost, je to čas, v němž žijeme. A to, co píše apoštol, není zrovna veselé a povzbuzující čtení: „Lidé budou sobečtí, chamtiví, chvástaví, domýšliví, budou se rouhat, nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní, bez lásky...“
Všechny uvedené a další nectnosti pramení z toho, že lidé nesnesou, nevydrží zdravé, rozumějme: pravdivé, rozumné a prospěch přinášející učení. Dalo by se přeložit, že si takové učení „nenechají líbit,“ nebudou se s ním zdržovat a obtěžovat. Seženou si vlastní učitele, aby jim vykládali jen to, co bude lahodit jejich sluchu a potvrzovat, co už si stejně dávno mysleli. A tak uvěří pohádkám. Dobrá pohádka je přitom výborná věc. Jen se nesmí maskovat a vydávat za skutečnost, předkládat se k věření jako svatosvatá pravda.
„Ty jsi však u mě studoval něco jiného,“ píše apoštol Timoteovi. Připomíná mu jak víru a vytrvalost, bez níž se křesťan neobejde v různých těžkostech a pokušeních, tak taky lásku a shovívavost, která může ve vztahu k druhým lidem ochránit před nelítostnou tvrdostí. Zároveň platí, že skutečná láska není změkčilá; záleží jí na pravdě, neodkývne druhému cokoliv jen proto, aby ho ukonejšila a měla zase klid. Pavel připomíná Timoteovi také pronásledování, utrpení, kterým prošel ve službě evangeliu. Timoteus má vědět, že se nevyhne problémům a konfliktům. Ty ale ho nemají rozhodit, ale spíš ujistit, že jde správnou cestou, že zachoval věrnost Kristu. I v těžkostech a nebezpečích ho může posilovat vědomí, že nad ním bdí někdo daleko mocnější, než jsou jeho protivníci.
Ovšem ani veškeré Pavlovo povzbuzování a zapřísahání by nestačilo. Proto apoštol klade svému žáku na srdce ještě jednu věc, pomoc, bez které se žádný křesťan ve svém dobrém boji víry neobejde – Bibli. Svatými Písmy je zde pochopitelně míněn náš Starý zákon. Že lze ve Starém zákoně nalézt spoustu moudrosti, o to by se s apoštolem tehdy snad přel málokdo. Ale Pavel pokračuje: „moudrost ke spasení, a to vírou v Krista Ježíše“!
Falešní učitelé a svůdci, s jejichž bludy se museli Pavel a Timoteus po celou dobu své služby vyrovnávat, také jistě nabízeli moudrost. Ovšem moudrost po způsobu světa, pod jejímž vedením se člověk zařizuje sám pro sebe a všemi možnými prostředky se pokouší sám sebe spasit. Skutečná moudrost vede ke Kristu, pomáhá k spasitelné víře, k naději a životu. A pramenem téhle moudrosti je Písmo, nejenom Nový, ale i Starý zákon.
Písma Starého a Nového zákona mohou vést k téhle životodárné moudrosti, protože nejsou pouze dílem lidí. „Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem“, píše tu doslova apoštol. I tohle je samozřejmě výpověď víry, důvěry probuzené Božím Duchem. V různých teologických proudech existují různá pochopení téhle výpovědi. Nemohu se tu pouštět do podrobnějších výkladů. Zkusme zůstat prostě u toho, co je tu psáno. „Vdechnuté Bohem“ znamená, že Bible není pouze dílem lidí, i když se na jejím vzniku a konečné podobě pochopitelně podílela spousta lidí.
Na čtvrtečních biblických hodinách už jsem to asi zmínil častěji: Bible, a obzvláště Starý zákon je sice na jedné straně předmětem horlivého zájmu vědců různých oborů, na druhou stranu ale i terčem ostré, někdy drtivé kritiky, která v něm v podstatě neponechává kámen na kameni. Ta ostrá kritika přichází nejednou právě od teologů.
Apoštol svého žáka i nás ujišťuje, že veškeré Písmo pochází z Božího Ducha, a je proto dobré a naprosto vhodné k učení, napomínání i výchově. O učení se tu vůbec mluví dost často. Přitom nejde primárně o výuku dětí, ale dospělých křesťanů. Za to mohou ti falešní učitelé a svůdci, s nimiž se Pavel musel potýkat. Ale taky fakt, že v Boží škole nikdy nejsme hotovi a pořád máme co dohánět.
U té výchovy si všimněme upřesnění: výchově ve spravedlnosti. Víte, že existuje celá řada výchovných přístupů, včetně tvrzení, že děti vlastně žádnou zvláštní výchovu nepotřebují. Proto jsem vděčný za to apoštolské upřesnění. Výchova ve spravedlnosti zcela jistě nějakou práci dá. Ale stojí to za to. A Bible je k ní naprosto vhodnou pomůckou. Už od dětství. Když svým potomkům od malička vypravujeme biblické příběhy, kupujeme jim dětské Bible a snažíme se je trochu vést k víře, není to moc brzy. Na to, myslím, není nikdy příliš brzy.
Abych se na závěr ještě vrátil k Trojici a Boží starosti o nás: důležitou, ba základní součástí Boží péče o nás je právě Bible. Duch svatý se postaral, aby bylo svědectví proroků a apoštolů zaznamenáno a věrně předáno dál. Buďme za ně vděčni, vracejme se k němu, pilně v něm hledejme Boží vůli, útěchu, povzbuzení a naději pro sebe i pro druhé. Nemá-li církev utonout v temných bažinách rozbředlého „něcismu“ a „cochcismu“, nesmí odložit Bibli doma na poličku. Svědectví Písma nás vyzbrojí ke každému dobrému činu i slovu a jistě nám dá i kousek té moudrosti, která vede k životu.
Pane, děkujeme za pomoc, kterou nám poskytuješ, za svědectví Písma, a prosíme o dobré dary Tvého Ducha, o moudrost, lásku i trpělivost. Amen.